Pastýře k Bethlému pospíchajou,

dolu kopcem pískají, chajdukujou,

ovečky za nima poskakují,

z Narození Pána se radují.

Nu ty, Kubo, s Jankem při jesličkách,

hrajte na moldánkách, na husličkách,

a já při tej straně na píšťalku

budu pískat také tomu děťátku.

Hopsasa, ty lili, Valáškové

kajdují, pískají při Bethlcmě,

předivnými hlasy notirují,

z Narozeni Pána se raduji.

Budiž chvála tobě, o Ježíšku,

ach od nás chudých pastýričků,

že's ráčil dolů nakloniti

a nás bídné v světě navštíviti.

Amen."

@

Dítě se nám narodilo v Bethlemě ve chlívku, jasnosti se osvítilo převelmi velikú, anjelé ho zvelebují, gloria spívaji, Ježíškovi malému čest a chválu vzdávají. — Na Bethlémském salaši pastýři vstávají, tej jasnosti velikej všickni se dívají, čo to tam sviti se, sobě povídají, poďme tam, čo je tam at se podí-vamy. Anjel se jim ukazuje, radost oznamuje, že se narodil Spasitel, všech-něm rozhlašuje : Janičku s Jiříčkem, v rychlosti povstaňte a ty Matys s Petříčkem k Bethlému se strojte. —A pastýře nemeškali, pořád se strojili a kajdice i husličky, píšťalky štemují, dolu kopcem jdoucí vesele se hrají, dudy, dudy, dydly, hodně si pískají. — A Matisek od radosti převrátil kozelka a Petrovi ze synem upadla kabelka, vesele i poskakuji, holuby třískají, krpce se jim potrhaly, po borku skákali — Hopsá, Petře, pospolu, do hajduka jiůjdem dolu kopcem k Bethlému, hajdukovat budem a ty, Janku, s Kubickém, k zemi nám oudejte a ty, Jurko, s Mikšíčkem zhůru nám pískejte — Zdráv buď, maličký Ježíšku, my tia pozdravujem, v sprostném chlévě u jesliček, my tobě zahrajem, dydly, dydly, dydly, tak my tobě hráme, chudí pastyříčkové, čest, chválu vzdáváme. — A ptáčkové jesličkám jsou přiletovali, předivnými svými hlasy ho vítali, cr, cr, cr, fl, fi, fi, tak jemu spívali i ta němá stvoření jeho jsou chválili.— Měj se dobře, ó děťátko, již od tebe půjdem, s ovečkami na salaš, hajdukovat budem, zahřej, Kubo, s Ja-ničkem, dydly, dydly, abychom se dostali, kdež Ježíšek bydlí. Amen.

V pondělí sa dostál Antoš do rašplovně Francek Žalmánků ho při-účál, aj mu trochu pomáhal, tož Antoš vydělal hned' první týden brzo raztoléj. Do palérně přestál chodiť, bál sa těch chlapů tam., a inde sa styďél. Tož tak chťa nechťa odvykal pomaly tom trunčisku. Enom ráno sa nemoh udržat. Muset měť kalíšek »otráviť chrobáka*. Ale potom si naraz pomyslet: Co si neumím poručiť? Dyť to by muselo byť cosi v tom, abych já sám sobě nemoh poručiť! Dyž si umíním, že nebudu pit, tož nebudu! A nechal goralky nadobře. Začal sa držať. Šak aj do fabryky lidé chodíja a pěkně sú živi, pravil si. Jak ten Francek Žatmánků. Nedostál z domu groša a má pěkné šaty aj hodinky a ešče si peníze skládá do záložně. Je na ruky živ a bude sa žéniť a trúfá si uživiť rodinu. Antoš si zpomjél na děti. Chm — pěkného majú tatu, pěkného!

. Ve svatodušní nedělu sa Antoš oblek do nových šatů, co si na ně naskládal. A tož de včil? rozmýšláí sa. Do kostela? Lidé naň budu hečať . . . V téj sa otevřu dveři — a do neide, jak jeho děti! Hanča sa