člověčí, klam jest, žertýři to z kosatce formují a zase dadí ruosti v zemi, potom stroj sdostatečně ten obraz pro šálení z peněz. A Češky za to dáti několiko zlatých, neobtěžujie se. Moc studenosti těch bylin jest na třetiem stupni, maličko horkosti v sobě mají a v jablečkách jest mokrost a protož dřímánie dělají. Kuora kořene jest veliké studenosti s suchostí, a prvotně v lekařstvie se potřebuje, potom ovoce, a naposledy. Moci druhu skutky dělají tyto: svierají, rozrážejí, srážejí i usmrcují, také dřímotu v hluboký sen vedu. V horkých zimnicech, vypražujiecích a mozek parnostmi ohnivými vysušujících, prach kuory kořene srnie-siti s mlékem ženským a bielkem vaječným, a čelo tiem i židoviny obložiti a listím hlavu obložiti, pro horkosti vstupující, a bolest v hlavě dělajících. Olej z nich udělaný, komu příhodně slúží, kořen u vině vařený, až by třetina uvřela, toho jednu čtvrtci procezeného přijíti sen dává. Také měl-li by kto se dáti řezati anebo připalovati na některém miestě, aby nečil, prve v nápoji to přijieti. Vodnatost kořene coby jeden peniez vážil, pita v medové břečce, tracením horko i studeno vlhkost vymietá též jako Ellebor bielý. Viece napil-li bý se, tehdy usmrcuje ... Slonová kost do vodnatosti vložena, změkčuje se, že na nie psáti vyrývániem mohl by. Listí stlučené s mukou ječnú oteklost očí, hlízy, podešlqsti ran, vředuov, svým flaslrováním hojí a rozpouštie krtice, hlízy tvrdé i vyro-stliny, poskvrny černé i bielé čistí, odhnětliny. léčie, otoky dnavé noh i ruku rozhánie i jiných svazuov s muků ječnú. Kořenie vložiti do vína aneb kuoru jednoho neb dvú kořenuov dáti píti, co by tři haléři vážili tomu, kohož by měli řezati anebo připalovati horkým železem, a nebude čiti pro hluboký sen. Viece přijal-li by, šlak by jej porazil. Jiná mandragora v zapadčivých miestech roste, listí dlúhé, pobielavé, dlúhosti piednie, při kořenu prut má dvoje piedni pobělavy, kořen bielý měkký dlúhý a tlustý jako palec. Ten kořen vařený a pitý, sen tvrdý a škodlivý mozku dává.

Český Lid již několikráte uveřejnil rozmanité podoby kolíbek i jejich výzdobu. K nim druží se v tomto čísle zdařilá kresba kolébky malované z Opočinka, s rázovitou květovou o-krasou, kreslená od Jos. Hanuše.

Malované čelo kolíbky z Opočinka (rodiny Kolářové). Kreslil Jos. Hanuš.