Vopilka (opilec). •— Špatnej vejhled (vyhlídka). — V jednom říze (tahu, kuse). — Tele se líná (lezou mu chlupy). — Trošičku připálit červa (napít se kořalky). — Šklíba (posměváček), zhebne (umře). — Vě-javka (vánice, metelice), pekárna (pec), lioukadlo brunčák, (hračka dětí), žemnička (přehršle lnu).

Po novotě (když napadne čerstvý sníh*). — Když prodají krávu, dostane služka parůžnýho, při vystoupení ze služby mládě. — Ba musí čekat (holka) jako kupa na louce, až pro ni někdo přijde. — Padeř (co spadne se stromu, padavčata).

O mandragoře v pověře vůbec a v staročeské zvláště podal jsem v »Českém Lidu* již několik článků s vyobrazeními. Dodávám zprávy, jež zachoval slavný lékař Jan Černý (viz o něm literaturu Zíbrt, Bibliografie České Historie III., č 4977-5007) ve svém herbáři »Kníeha lekarska«, v Norimberce, 1517, kap. 228. Černý Jící mandragoru jako bylinu s účiny léčivými. Uklouzla mu také zmínka o pověrečnosti a malíř doplnil jinak střízlivé líčení J. Černého obrázky, jež potvrzují, jak si tenkráte představovali mandragoru.

Mandragora latině, český a německy Arlam. Jest bylina v rozdielu tak, že jedna slově samec a druhá samice, ta má barvu počernalu, listy široké jako locika a tlusté, vuonie protivné, a klade se listy na zemi, a v prostředku listí ja-blečko jako nišpule, požlutlé barvy, vuoně libé. A v tom jablečku sú zrna, jako hrušková, kořeny má veliké dva nebo tři kořeny spojené, zevnitř počernalé a vnitř bielé, jichžto kuora tlustá jest a nemievá žádného prutu ratolestného. Ale samec jest pobělavé zelenosti. Listu velikého širokého, jako manholt domácí, měkkého a jablko dvakrát větší nese, nežli samice, barvy šaffranné, vuoně libé, pastevci někdy jedí ta jablečka a v hluboký sen padají. Kořen má jako u prvnie bělejší. Též také prutu žádného nevydává. A jakož bájí, že bý kořen na sobě měl podobenstvie

Mandragora muž v Herbáři Černého roku 1517. Kreslil Fr. Khol.