pěkně, že dnes »Lucerna« patří mezi nejoblíbenější hry Národního divadla. Každý si pochvaluje, každému se líbí — a nemohli jsme ani v Českém Lidu toho opomenouti, abychom čtenářstvo na hru, založenou na české tradici lidové, neupozornili jako na vzor, jak možná těžiti i na tomto poli se zdarem ze studia lidu českého.

* Byl jeden domeček, obrázková kniha pro malé děti, kreslil Vojtěch Preissig, vydalo Dědictví Komenského v Praze, ě. 58. Známé říkadlo: >Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček, na stolečku mistička, na mističce vodička, v té vodičce rybička. Kde jest ta ryba? Kočka ji snědla. Kde jest ta kočka? V lesy zaběhla. Kde jsou ty lesy . . . Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni!* Prostinké toto říkadlo poskytlo V. Preissigovi vděčnou látku k obrázkové knížce vánoční pro děti malé. Každá řádka má svůj obrázek — ale jaký?! Český — důvtipný, podařený, shodný s prostinkým řikadlem, bez strojenosti vypočítavé, a přece tak umělecky vyspělý, oku lahodný. Které dítě nalezne Preissigovu knížku pod stromkem vánočním, dojista se potěší a s ním i ti, kdo mu budou obrázky objasňovati a na tu chvíli vžijí se v myšlenkový svět dětský . . .

* Betlém, vánoční hra o šesti obrazech, s použitím národních motivů, napsal Karel Mašek, s titulním listem misíra Mikuláše Alše. Vydal F. Šimáček. V tomto čísle vánočním vhodně zařadíme také zmínku o časové hře na Národním divadle v Praze, zosnované na základě koled a jesliček lidu českého, zvláště v obraze IV. Na salaši, V. Pouť do Betléma. Spisovatel spojil pěkně do společného rámce dějového líčení

o narození Krista Pána z evangelia s představami českých her vánočních a koled. Dědeček, výminkář ze Lhoty, vede z Betléma, kde není noclehu, Josefa s Marií do jeskyně, kde pastýři bývají. Na salaši bača zpívá, pastýři hrají, hajdukují, tancují, dědeček dětem pohádky vypráví a když anděl zvěstoval Narození Páně, slibují dary, jež potom trochu podle představy českých jesliček nesou na pouti do Betléma. Hra se líbila dětem

i dospělým. Lahodně působila zmlsaným labužníkům divadelním prostota látky, děje í něžné, přirozené zpracování. Nepouštím se do kritiky hudební stránky, nejsa odborník. Hudba Pickova je dojímavá, lahodí. Jen jako autor Bibliografického přehledu českých národních písní (kde jsou též všecky koledy a hry vánoční), jako autor řady studií o vánočních hrách, koledách a písních dovoluji si namítnouti, že poklad poesie vánoční československé byl by skladateli hudebního doprovodu, Fr. Pickovi, poskytl při námaze zcela nepatrné (máme pohotově tolik sbírek, tolik studií) docela jiných motivů, jiné nálady, zejména tam, kde děj lokalisován na české kraje. Tam hudební doprovod není ani z daleka ohlasem české lidové poesie a hudby vánoční, kde jásá u jesliček s koledníky, s pastýři celá příroda, zejména sběhnou se zvířátka, slétnou se všichni ptáčkové (kukačka kuká, dudek dudá, hrdlička cukruje, křepelice = pět peněz< atd ). Co tu vhodných hudebních prvků ke zpracování k vánoční jesličkové náladě v koledách, v staročeských půlnočních zpěvech, v pastýřských vánočních melodiích . . . Zatím Pickova hudba kromě ukázky koled a písní z Bárto-