@NZ@ Časové zprávy.

* Ct:ský vodník v Národním divadle. Návštěvníci naší »Zlaté kapličky« vyrušeni byli nedávno ze svých moderních proudů, cizích i domácích, z přesycení dojmy ponurých her, složitých zápletek, předráž -děných výjevů, novou hrou o čtyřech jednáních z péra mistra AI. Jiráska. Div divoucí! Pánům kritikům některým nechtělo se ani uvěřiti, že by v době hesel nejmodernějších a přísných »střízlivých< požadavků nynějších přilákala Jiráskova >Lucerna< tolik a tolik obecenstva, že od začátku až do nynějška Národní divadlo jest vždy od shora až dolů vyprodáno! Čím tak přitažlivě působí nová hra Jiráskova? Ať si kdo vykládá, jak vykládá, 'mistr AI. Jirásek osvědčil se tu opět a znova jako náš nejpřednější znalec lidového života českého, českého lidu, s jeho svérázností, jako výborný znalec lidové tradice, obyčejů, pověr, poddanských poměrů, dějin lidu selského. Prostý příběh. Upoutá Vás písmák mlynář s nepo-dajnou povahou, v pravém mlýně staročeském, kde babička mu diktuje do pamětní knihy proroctví Slepého mládence a Sibylly, o Blanickém vojsku, obětuje ve čtvrtek po západu slunce hospodáříčkovi, kde — moderno, slyš! — vodník Míchal straší a láká pentličkami Haničku, mlynář-činu schovanku, až proti jeho nástrahám ve mlýně čarují Černobýlem a hrozí provazem z lýčí. Marně varuje svého druha zkušenější vodník Ivan, jehož výklad vlastně podává tresť lidové tradice české o hastrma-novi. Proti mlynáři stojí pan vrchní, panstvo ze zámku, s nezbytným panem Francem a mušketýrem, překvapené návštěvou mladé kněžny, které se zalíbí po všech lichotách a přetvářkách v mužném odporu statného, rozšafného a poctivého mlynáře, proti němuž nemá však jiného poddanského závazku, než povinnost, že musí svítiti lucernou, třeba v pravé poledne, od mlýna lesem až za živý mezník, za starou lípu. Rozkošná jest noc, kdy šumaři jdou s učitelským mládencem Zajíčkem k zámečku u jezírka zahrát kasací paní kněžně, které musí mlynář svítiti na cestu. Sbor bytostí lesních, Hejkal, lesní pany účastní se tu děje. Ostrá a výřečná Klásková zápasí s veškerou znalostí pověr a zaklínání v půtce »s kaloun-kářem< hastrmanem, jehož nepustí k vodě, ba poručí mu, aby obdobně vedl ji, jako mlynář kněžnu, s lucernou k zámečku: ->Kdes ty, mamono noční, byl, když sv. Jan Krista Pána křtil! Pryč od vodyU Všecko dobře skončí, mlynářovu starou lípu neutnou, kněžna vystřízliví z milostného zanícení, ba rozbije lucernu a tím zruší poddanost, mlynář bude šťasten s Haničkou, učitelský mládenec Zajíček bude kantorem a regenschori a ožení se atd. Hra Jiráskova pobavila i poučila, jak působí prese všecky protesty střízlivé a upjaté moderny živel bájeslovný domácí, české ovzduší, český lidový život třeba na velikém jevišti Národního divadla. Spisovatel tak zkušený ovšem uměl bystře obeplouti úskalí, o něž mohl se rozbíti úspěch hry s pohádkovými prvky. Podařilo se mu to tak dokonale, tak