vaně v horách kraje Hradištského, kdežto obyvatelově téhož kraje až dosavád mnoho capů (ovis moldavica) chovají a s nimi dáleji do Moravy obchod vedou, Valaši pak v Karpatech ku kraji Přerovskému náležejících, jenžto se až do onoho vztahují. Na tyto valaské potomky ten nejšpatnější v Moravě od osudu připadl los; neb půda těchto hor, jakž dáleji uslyšíme, jest tak velmi planá, že ledvá důstatek ovsa a pohanky k vyživení svých obyvatelů plodí.

Že ale oni pomorští Valaši, od nichž naši Moravští pocházejí, praví Slavané byli, osvědčují mnohá od nich v též krajině založená města, kteráž až dosavád slavanská jména nesou, jako Dombrovica, Cholomanica, Brašov a jiná mnohá jakož i titul Valaských a Moldavských knížat, jenž se Hospodářové nazývají, jest pouze slavanský, kterýmžto jazykem ještě až dosavád velký díl tamších obyvatelů rozprávějí, ostatní pak, jenž se za potomky římských kolonistů pokládají, způsobu jazyka latinského čili valaského velmi porušeného užívají. Ano i to slovo Valach jest staroslavanské a znamená v dialektu našich moravských salašáků tolí co pastýře neb ovčáka, a bylo pravdozdejně oným pomoř-ským Valachům od jiných slavanských sousedů dáno, že množství ovčího dobytka, — v kterémžto jejich hlavní živnost a zboží záleželo — drželi.

A tito hle první slavanští obyvatelé milé vlasti nevtlačili se do ní mocně s mečem a kopím neb palcákami ozbrojení, nýbrž se srpy, kosami a hráběmi, s pluhy, motykami, s cepy a sekerami, a s těmito sice ne k zbíjeni starých obyvatelů, jichž celá krajina již prázdná byla, nýbrž ku klesnění lesů a stavění dědin, s velkými stády jak hovězího tak i ovčího dobytka, křepče a vejskaje před nimi při dudách a píšťalácb, jakž to až dosavád ještě obyčej jest našich Valachů, na nichž se patrně zřetel jejich hudebného, pastýřského živobytí zjevuje. A tito hle zdařilí potomci svých slavanských předků, jenž v lásce k své národní řeči nejméně upustili, a v svých obyčejích nejvíce se od druhých svých spolu-krajanů dělí, jsou hlavní námět mého přítomného vlastenského spisku.

Dřív ale než k známkování jejich obyčejů, mravů a způsobů íživ-nosti přikročíme, zapotřebí jest, abyehom se něco pozorněji v jejich končině ohlédli a její přírody zkoumavým okem šetřili, což nám, jakž se domnívám, k lepšímu vyobrazení jich národního zřetele neb charakteru nemálo prospěje.

Valaši obývají v naší moravské, na všem polním zboží hojně požehnané vlasti tu nejchudobnější končinu, plané totižto Karpatské vrchy, jenž v polední polovici kraje Přerovského od východu na západ až do kraje Hradišťského protažené leží. Mezi nimiž Radost a Hostýn jsou nejznamenitější a v mythickém ohledu pohanského náboženství našich prastarých předků slavanských velmi pověstní.

Tyto Valaské hory, jenž se v největší zdýlce od pomezí Těšínského knížetství až k pomezí kraje Hradištského přes deset a v své šířce od