Valaského Mezříče až k pomezí Uherskému na tři míle vztahuje, jsou na díle velkými lesy, na díle háji, oborami, obšírnými pasekami a něco málo rolmi přikryté ; mezi nimiž se nízké dřevěné chaloupky chudobných salašáků sem a tam po pahorcích a po oudolích nejinač než jako pouště samotně rozvržené spatřují ; kteréž zimního času tak velmi sněhem zametené bývají, že jich takřka ani nevidět, aniž by se od cizího chodce, kde která leží, uhodnouti mohlo, kdyby z komínů vycházející kouř jejich přítomnost neprozrazoval.

Lesové jsou jak na dříví tvrdém i měkkém bohatí, zvláště pak nacházejí se semotam oberské jedle, jejichžto pně tři velcí muži obsáhnouti nemohou, jakž jsem se o tom sám očitě přesvědčil, vida jednou zimního času z Javorníka na saněch vezenou jedlovou kládu, kteráž v svém vrchním prořízku přes sedm střevíců vynášela. V těchto lesích nacházeli se ještě v druhé polovici minulého století jelenové a danihelky, ba i divocí kanci, nyní ale ledvas ještě které z těchto zvířat kromě v oborách k spatření myslivcovi na ránu přijde. Na srnách ale ještě nechybí; při potocích ale a řekách vydry často ulovené bývají.

Na lesním ale jak malém tak velkém pernactvu zde neschází. Sý-korek, hýlů, drozdů, kvíčalí, kosů, křivonosů, třiskavců, jikavců, koroptve, jeřábky, divoké holuby a jiné lesní pernactvo donášejí k nám Valaši do Hranic, aniž také na divokých kohoutech chybuje.

Z dravé zvěři ukazovali se zavdy nedvědové, ba i ostrovid v těchto valaských horách. Vlci navštěvují až dosavád času zimního košáry na salaších, kteréž ale — čuchem k nim puzení — prázdné nalezše, mrzutí strašně vyjící zase opouští a zavdy i svou kůži valaskému střelci připouští. Lišky, jezevci, tchoři a diví kocouři musejí též svou kůží častokrát svou opovážlivost Valachům platiti.

Z dravého ptactva nacházejí se na Radosti orlové*), veliké káně, luňáci, jestřábi, krahulci, skalní sovy, kolotní sokolové, krkavci, havrani a těm podobní mrchožrouti i jiní škodliví ptáci všudy po těchto horách, ač již za našeho času velmi ztenCení.

Milovníci krásných motejlů mohli by zde vzácnými exemplářami rozhojnit, jakž mně jistý v těch horách a lesích velmi zběhlý Valach, dobrý znáč tamší přírody ujišťoval.

Ale jakžkoliv lesové bohatí jsou na dříví, zvěři, ptactvu, tak velmi chudobná jsou na oných horách ležící pole na svých plodinách, na nichž se zde krom ovsa, pohanky a kobzolů neb zemských jablek ledvas cos jiného rodí. Tyto poslední ale, jenž zde velmi chutné a dosti ourodné bývají, musejí v pochybě onoho obilí, z něhož sobě Valaši pagáče aneb osuchy pečou, zasednout místo. Režného chleba a žitného pečiva neokusí zdejší chudobní obyvatelé kromě vrchařů bohatých snad nikdy, ledas jen při svatebním veselí. Sušená kvačka (napo brasica) sloužívá jim na štědrý