večer za pochoutku ; z čehož o jejich chudobě, jak velká býti musí, lehko posouditi se nechá.

Na pastvách nechybí zde sice, kteréž ale jakž velmi obšírné, tak též i náramně plané, a sice čím vejš nahoru tím planší a řidší na píci, tak že se sematam velké suchopáry nachází, na nichž dobytek málo neb zhola nic trávy postihne.

V oudolích nacházejí se ještě nějaké louky a v hájích loučenky, z nichž ale nejlepší vrchařům, fojtům totižto a zámožným sedlákům náležejí. Pročež chudý sedlák snaží se, sobe svůj nedostatek na slámě a na seně letinou nahraditi, a když i na té jemu schází, tak to čerstvým chvojím včas nouze doplniti hledí a dobytek svůj nimi picuje; odkudž ale krávy tak velmi schůdnou a zemdlejí, že jich na jaře po ocasích zdvihati musí. Odtuď patrné jest, proč zdejší dobytek jak koně, tak krávy a ovce, tak velmi malý a hubený vyhlíží. Než ale pozorujemeli zdejší dobytek v létě, když se na salaších pase, tak se nad jeho životností a veselostí dosti nadiviti nemůžeme, kdežto oné malé valaské kravičky nejinač, než jako koze po skalách se šplhají a rovně tak dobře jak ony z křovin a omladí s chutí šklubají; odkudž také jejich máslo—jakž jsem to často slýchával — mnohem chutnější jest, než ono od tučných na bujné pastvě vykrmených krav. Podobně i zdejšímu ovčímu sejru přičítá se jeho aromatická líbeznost a výborná chuť, kteráž jej na panské tabule i v hlavních městech uvodí.

To slovo salaš znamená v dialektu valáškem tolí, jako obšírná paseka, na níž se letního času buďto ovčí neb hovězí dobytek chová a šafářským způsobem užitek z něho shromažďuje. V kterémžto ohledu také dvojí jsou salašové, kravští totižto a ovčí. Lidé pak, jenž se takovým šafářstvím obírají, slují v našem moravském jazyku salašáci.

Z tohoto patrné jest, jak velmi pochybný smysl Hanke z Hankenštainu salašákům z nedostatku známosti slavanského jazyka přivlastňuje, totižto že by salašáci tolí, jako za lesem bydlící vyznamenávali, do kteréhožto omylu přivedla jej snad Amosa Komenského Mappa Moravy, kdežto se v kraji Hradištském Zalesáci, to jest za lesy bydlící Slováci zaznamenaní nacházejí. Zdaliž se každý jazyka moravského dobře zběhlý takovému omylnému výkladu toho slova salašák od tak učeného muže vynesenému srdečně zasmáli nemusí? Neb kdyby všichni za lesy bydlící Moravané zalesáci slouti měli, tak by zajisté Morava více nežli třetinu salašákův měla ; kdežto se v ní ne více, nežli čtveří salašáci nacházejí, oni totižto na Radosti, na Solanci a na Hostýne v kraji Přerovském ; pak oni v kraji Hradištském na Vsetínských horách se vynacházejicí.

A tací k hříchu a smíchu sloužící omylové stávají se velmi často z chyby neznámosti našeho vlastenského jazyka, což zvláště v ohledu práv mnohému k veliké škodě sloužiti může. Ale obraťme se již zase od oných