str. 172
Hankových Zálesáků k našim valaským salašákům a pozorujme, co se všechno na salaši vynaehází, a co za hospodářství koná.
Nejmenší salaš obsahuje v sobě přes 300 jochů, někteří ale i přes tisíc, ano i na pár tisíc, mezi dvěma potoky ležící, neb jinačím způsobem zamezené háji, křovím a chrastím přikryté paseky, kterouž mimo oných dvou hraničných potoků ještě jiných malých zřídelných potoučků vlaží.
Grůn neb gruník jest rámě jedné hlavní hory mezi dvěma potoky.
P y r t jest chodník, nímž ovce na pastvu aneb z pastvy domů kráčejí.
Suchopár jest štuknaté místo, na němž se málo trávy vynachází.
Suchar jest suchý buk, hrab aneb dub; sušicejest suchá jedle.
R á s t o k a aneb rostočka jest lesní proudek aneb potůček.
S o 1 i s k o jest pleskatým kamením vyložené místo, na nichž se ovcám sůl k lízání sypává.
Koliba*) jest velká z desek spolu stlučená bouda, v níž se na ovčím salaši brynza strojí, na kravským ale máslo stlouká, rozpouští a do fasek slívá.
Košár jest z proutí tím způsobem upletená, asi pět střevíců vysoká ohrada, že se její sírany z jednoho místa na druhé, když tak pohodlí a potřeba žádá, přeložiti mohou. Pozůstáváť z mnohých na způsob košin pletených částek, kteréž se na pevných do země vtlučených kolův upevňují a zase rozebrati mohou. Slovem košár jest na salaši ovčírně, kteráž žádné střechy nemá. Na některých salaších bývá taková ovčírně pevno upletená, že se jinam přeložiti nenechá. Ono místo, na němž košár stává, sluje košářisko.
Vedle košára jest jiná menší též z proutí upletená ohrada, kteráž h o n a n i c a sluje a k dojení ovec tím způsobem slouží, že se jedna po druhé přes díru, kteráž s t r u n g a sluje, vpouští.
Krdel jest stádo ovec od dvou i více set.
Podešár, tak sluje tlustý trám, jichž se dva v kolíbe pod střechou na stranách závažně položených nacházejí, na nichž Valaši své misky a hrnce skládávají.
Komorník aneb kom o řka jest z desek stlučená, dverkama opatřená polica, v nížto se brynza schovává.
Kunchar jest pevné bukové dřevo, dlouhým a silným samo-růstlým ramenem opatřené a při stěně tím způsobem připravené a upevněné, že se do půl kola točiti nechá, na jehožto rameně kotel, v němž se žinčica vaří, nad ohněm zavěšený visí.