kdy, a to sice jen v sváteční dni že se jim něco pohanské neb prosné kaše, kterouž bača v městě koupiti nechá, na stůl dostane. Jeli polévka hubová s pohanskou kaší, i tá pokládá se za něco stkvostného. Ranní žinčice slouží za nápoj.

Po obědě odpočívají asi půl hodiny buďto v kolíbe aneb venku na drnu a pak ženou zase stáda svá na pastvu, kdež až do večera zůstávají. Pak na hlas bačův domů se navracejí, ovce dojí a po skončené práci večeřejí. Na pastvě, ač Valaši slují, předce s povalováním se času svého netráví, nýbrž nějakou užitečnou prací se obírají, totižto: buďto jahody, maliny, huby, kmín, jalovec na borovičku*) sbírávají, aneb při dudách křepčí a v šermířství s obuchy se cvičí, v čemž až ku podivu velikou schopnost zjevují, zvláště pak v skocích, kdežto u nich toto přísloví: >Juro přeskoč, byť by i pres bidlo bylo!< při takových šermířskýeh kratochvílích vzniklo. Konává se ale táto šermířská hra při hudbě dudů a píšťalí, kdežto hercové podle taktu obuchy do vzduchu švihají, a zavdy jeden přes druhého přeskočí, a v skoku svém kozelka převrátí, to jest: valašky kotrbelec udělá.

Po večeři ubírají se Valaši v kolíbe na odpočívání, kdežto jejich postel buďto ze slámy aneb trochu suchého mechu pozůstává, na němž lehkou přikrytí hacukou lahodněji než kníže na labutím peří spí a ráno opět, když bača: >Vstávaj chaso!« zavolá, ochotně z pelechu svého poskočí a k dojení ovec se bere. A toto jsou každodenní obyčejové a práce na ovčím salaši, kdež podle régule žádná osoba ženská jako naproti na kravském žádná osoba mužská trpěna nebývá.

Šafářka aneb hospodyně na kravském salaši sluje bačenka a její dívky a pastýřky valašky, jejichžto" práce od obyčejných domácnych rozdílné nejsou. Krávy se třikráte dojí, máslo pak každodenně jednou stlouká a vrchářovi v jisté váze odvádí. Co se ale živnosti tkne, tá onéno na na ovčím salaši docela jest podobná, jen že se zde místo žinčice pod-máslí pije. Nicméně ale předce nevyhlížejí naše valašky při tomto nápoji a sprosté stravě bledé v tváři tak, jakžto mnohé zpanštilé městské slečny,, tak jak by je podmáslím oblíčil, vyhlížívají, nýbrž červené jak růže a jejich líčka čistě bubolaté jako jablečka.

Co se stroje obojího pohlaví a jiných obyčejů valaských tkne, o tom na svém místě uslyšíme.

A to jest způsob valaského živobytí a hospodářství, kterýž se všudy na salaších v stejném pořádku zachovává.

Tací ale salašové nejsou všudy, kdež valaši svá sídla mají, k náležení, nýbrž jen na takových horách, na nichž se velmi obšírní palouci, vysoká a něco planá pastviska nalézají, kteráž od vesnic vzdálená jsou tak, že by dobytek odtuď slušným časem domů se navrátiti nemohl. Pročež také celé léto od svatého Ducha počna až do sv. Václava na nich ven zůstává. Jsou pak následující nám povědomí totižto: oni na horách Vsetínských v kraji Hradištském mezi velkými lesy ležící, kdež se jich