v počtu 24 nachází; v kraji pak Přerovském na Karlovicích, na Solánci, na Hostýne a na Radosti, kteřížto poslední jsou nejznámější, pročež taky od hostů a churáků nejvíce navštěvovaní bývají. Slušná ledy věc bude, abychom tuto v příbězích vyhlášenou horu, jenž našich moravských Ar-kadů pravý jest Olympus, — jakož i Hostýnskou něco pozorlivějším okem ohlédli, a co se na nich kdysi před časy paměti hodného přihodilo, zkrátka připomenuli.

Dopisy tuto uvedené jsou majetkem pana B. Šetlíka, ředitele technologického musea v Praze, vnuka paní Karoliny Staňkové.

1. Božena Němcová paní Karolíně Staňkové toz. Reisové. Blaho-rodé Paní paní Karolíně Staňkové chcti pana MDra. Staňka v -Praze. Bydlí v Široké ulici na rohu do Pasířské ulice pod čís. 738 v 1. poschodí. — V Neumarku 3ho Března 848. Drahá přítelkyně! Mně se již. hnedle tak povede, jako Tobě, to jest že nebudu moct 2a půl léta ani několik řádek napsat; u mne nepřekáží sice hospodářství, ale bolesti. Sotva odbyla jsem mé staré bolesti, dostala jsem bolení zubů a píchání v hlavě a ta bolest nechce se dát nikterak odehnat. Snad bych tedy ještě s psaním odkládala, ale bojím se, abysi na mne nelála; já vím, Ty nejsi tak shovívavá jako já. — List paní Čelakovské i tu malou lodičku pana Čelakovského obdržela jsem, i přiloženou ceduličku od Tvého pana manžele; měla jsem potěšení, že všecko zase zdrávo ve Vratislavi a že si na mne zpomněli. Snad je letos tam navštívím, to je ale snad; na jisto nesmí nikdo teď jít. Stolce královské se boří a koruny se králům na hlavách třesou. Je to hrůza a kdož ví co bude víc! - Jestli napadne těm flegmatickým Němcům také nějaká regulace — jak zdejší čeští sed-láci revoluci jmenují — tedy kdo bude první na vidlice napíchnut, než Štokbeimové (Stockbohme) neboť nás mají v žaludku, zrovna jako my je. Sestra Marie jela 18ho předešlý měsíc se svým mužem do Paříže, a tedy přijeli právě vhod. Bratr je právě v Miláně (vojákem) psala jsem mu, ale nemohu žádné odpovědi se dočkat; snad chudák již mrtev. Matka moje má starostí až onemocněla; teď mysl má toulá se z jedné země do druhé. Z Čech letí do Pruska, z Pruska do Vlach a nyní také ještě do Francouz zabíhá; tak jsem roztržitá a hlavu plnou starostí mám, že nemohu nyní ani pracovat. Jestli užíváš masopust tak jako já, tedy jsi ještě mnoho o něm nezvěděla; jaké vyražení zde? A potom nemohu se ani z celého srdce radovat, mne bolí tuze ta lidská bída. O Lottinko, Ty nemáš pojmu o té nouzi, která panuje mezi chudým lidem; věř že by mnohý rozmazlený panský psík nežral to, co ta chudina jíst musí a ještě se ani takové potravy do sytá nenají. Co se peněz prohejří, co se prohraje, na parádu dá a jiné darebnosti, a lidé hladem mrou! — O ta