smělost a připomínám Vás na dané slovo, a prosím snažně, byste na ně nezapoměl. Nevím ovšem bude-li to co platné, neboť je Šeří Němec krutý nespravedlivý a mému muži skrze tu příčinu nepřeje že je Čech, ale nechť, okusit se to přece může. Můj muž natloukl se již po hranicích dost, až své zdraví ve službě obětoval, nikdo mu nemůže tu nejmenší nedbalost a dokonce nepoctivost předhodit, ba dělá více než by zapotřebí měl, a tedy měli by mít trochu uznání. Kdyby jsme si byli několik tisíc peněz nataškařili, neprosili bychom se o nic. Ať nás dá do Karlina, je tam ko-missar již skoro pět let, který má jmění a malé posud děti ať tedy jde na venek a zkouší také, beztoho je známý darebák. Věřte mi příteli milý, že hněv ve mně jen kypí, když si tak rozmyslím všecky ty nespravedlivá jednání jaká si ti naši páni dovolují, a což ten můj ubohý muž nátisků trpět musil. A proč? — Že je poctivý svobodomyslný Cech. To u těch pánů hřích do nebe volající, kdo se uchýlí z cesty té, po které oni kráčí. Kdybych jén měla příležitost těm pánům tak povědět jak náleží jak se říká do pravdy. Děláme to ovšem jen skrze děti že do Prahy žádáme, neboť bychom to nebyli v stavu vydržet mít dva chlapce v Praze a ještě i holku. A kde jinde příležitost dát je důkladně vychovat a jiného jim nemůžeme dát. Holka též musí více umět než obyčejně ženské se učí, poněvadž bohužel churava zůstane s rukou, jak by tedy se živila, až umřeme my. Možná také, kdybychom v Praze byli, a pomoc výborných lékařů, jakých na venku zřídka — se jí poskytla, že přece by se jí pomohlo. — Tedy ještě jednou prosíme já i můj muž, byste tak laskav byl, a se přimluvil, a přála bych, by se Vám podařilo, to tvrdé srdce německé obměkčit. Měli jsme tu choleru dosti silně, přes 30 osob zde pohltila: nyní zde stůfiou lidé silně na Červenou. Těšili jsme, že zůstane stálá, ta krutá sice, ale zdravá zima, nyní ale nastalo zase nezdravé, teplé mlhavé, deštivé, povětří, a zajisté budou zase lidé více mřít. Povídá se zde všeobecně, že máme dostat do Cech Rusy, a že již 26. 27. a 28. tenhle měsíc po dráze skrze Kolín pojedou, a že kavalerie bude u Kolína táborem ležet, kde prý se již všecko chystá. Naše vojsko prý půjde proti Prusku. Inu já tomu nevěřím, dokud to Noviny nepotvrdí; ostatně by každý viděl raději Rusa v Cechách než-li Němce. Ale co by potom dělal Panslavismus? — Prosím co píše Rieger z Paříže? Jeslli ješlě dopisujele jemu, prosím byste i od nás srdečně jej pozdravil. Paní Kuliehová se uctivě poroučí Vám všem, a je velmi spokojena, a líbilo se jí u Vás; kdybych věděla že Lotinka neposlouchá něco bych Vám pošeplala, ale já se bojím, až oustně. Má starost s pánem, je ustavičně churav, a příliš divný. Co dělá Lotinka a rodina Vaše? Doufám že jsou všickni zdrávi, že Božence venkovské povětří svědčilo, ío jsem doslechla. Všem vroucí políbení přátelské. Můj muž uctivě Vašnosti pozdravuje. Bůh zachovej Vás při zdraví a vysvoboď Vás od »Belageruňku«. S úctou Vášnostina přítelkyně Bož. Němcová.

4. Božena Němcová paní Karolíně Staňkové. Bez začátku a bez dala. Na originále je jinou rukou poznamenán rok 1850. — Dostala jsem z Prahy list, v němž se mi také píše že posud paní Čelakovské není