182 M. Gebauerová:

lépe. Zpráva ta velmi mne ulekla, nebof jsem žila v tom domnění, že je Tonince lépe; prosila jsem Tě abys mi dala vědět, kdyby se mělo To-nince zhoršit, že jsi mi ale žádnou zprávu nedala, byla jsem jista, že je lépe, a proto také nechci ani té zprávě úplnou víru dát, dokud od Tebe nedostanu list. — Jen prosím Tě dlouho neotálej! Když jsem z Prahy jela na tom očistci — to jsem tak pokřtila Stellwagen byla mi v noci dost darebně a prášky musela jsem třikrát za noc brát, ale ráda jsem to všecko trpěla jen když měla jsem naději být za několik hodin doma, kamž jsem se také šťastně předpolednem dostala. Muž se mne lekl, že špatně vyhlížím; as týden byla jsem ještě ehuravá, teď ale jsem zase zdráva a mnohem lépe vyhlížím, než dříve. Za několik dní po mém příjezdu, přišel také dekret menu maži, že je ustanoven za komissara první třídy se 600 sty a náhradu na cestu do Uher; že však má čekat až dostane opětnou zprávu, do kterého města se ma dostat. Nyní teprv je na rozpacích, máli jít, nemáli jít; co se týká pouze jeho osoby, to by ovšem bylo k dobrému, neboť by tam zajisté brzy povýšení většího dosáhl. Jedná se tu hlavně ale o děti, zdali pro ně byla by tam příležitost ku vychování? Zdali tam jsou dobré realaí školy a uěí-li se v nich slovensky; a kde? Jeden radí, druhý zrazuje; — věru je to těžká věc. Já bych ráda nešla z Čech, toť snadno uvěříš, ale nechci přuce raiit aby nechodil, neboť kdyby slyšel později, že se tam jiným dobře vede, dělal by mi předhůzky; raději tedy mlčím. Půjde-li on půjdu také; vždyť o několik let nebude zle, něco zkusíme zase a uvidíme, a když budeme se Slováky dobře zacházely budou nám také přát. Vždyť on český sedlák je také nedůvěřivý, nepřeje pánům, a přece nás měli rádi, když se přesvědčili, že jsm3 k nim upřímní, tož by zle bylo, aby Slovák byl horší. Co se týká Maďarů, inu to nebudou snad tak zlí jako se to dělá, ostatně jsme již trochu ostřílení, zde v Liberci je dobrá škola. Který Čech vydrží mezi Libereckými Němci, ten nemusí se bát ani Maďarů; a kdyby jinak nebylo, budeme se chovat dle Havlíčkové raddy. — Ty dni stálo v Pražských Novinách německých, že přijde můj muž do Jagru; poněvadž to byl článek jako ouřední, zadal hned protest, tam že nepůjde; nedají-li ho do misi, které si byl určil, že mohou ten protest, zrovna jako poděkování se přijmout. Nyní musíme čekat. — Kdyby měl Němec jít, chce abych já as půl roku s dětmi v Praze zůstala, aby se ze škol nevytrhovaly; já ale z mnoha příčin nechci k tomu svolit, nevím tedy ještě kdo vyhraje, já nebo on. A což Ty Lotinko se nebojíš vojny? Nis tady snad co nejdříve vyženou, 8000 Prusů je již v Zliořelici a ustavičně se k hranicím stahuje více a více vojska: my se ale posud nebojíme těch mraků! Měli jsme zde pěší vojsko, od pluku Švarcenberkova; najednou je tomu as týden, přišel rozkaz aby táhli do Josefova. Sstva ale přišli do Jičína, přišel rozkaz aby se obrátili a v čerstvém pochodu opět k Liberci táhli; jen ale došli chudáci do Turnova — nový rozkaz — aby tam čekali na další zprávy mají-li dále jít. Věru ti nahoře si počínají, jakoby z .... byli utekli. Co tu zbytečných útrat, co týrání lidu! pro nic a za nic. Bylo by ale dobře, když tomu tak chtějí, aby jim ti Prušáci tam v Hessích notně naprášili. Co se