o tom v Praze soudí? Zdejší kupectvo věsí hlavy, to je zlé znamení. __

Někteří praví, nejdéle za tři měsíce že musí vypuknout státní bankerot. Pěkné vyhlídky. — Bavíte se posud v nedělních besedách ? — Ty besedy, ty Ti závidím! Já sedávám v neděli v pokojíku samotná a když nepíšu, dívám se z oken na ten Ještěd, který má tvář tak zamračenou jako já; má pořád závoj, jako by se styděl že mu hlava sbělela. — Všecko se to mračí příroda.i lidé! — Pozdravuj srdečně milou rodinu Hanušovic, upamatování na ně je mi velmi milé. Ona tak něžná, dobrá, srdečná, že mně to chvílema nutilo k srdci ji přivinout co -sestru milou. Jeho mužná postava, ta rázná jasná tvář tak na mně hned na první pohled působila, že bych ráda byla mu řekla: bratře, zde má ruka a mé přátelství! Ale co by tomu byla etiketa řekla. — Ta byla by můj srdečný cit zavrhla a usoudila, že jsem z amerikánských pralesů. Ovšem byli jsme tam u Tebe. mezi sebou, ale nic plátno ta ostýchavost, abychom se proti formám společenského života neprohřešili, ta na nás již lpí, a nemůžeme se jí sprostit ani mezi svými. Proto je mi těsno jak v skřipci v těch tak zvaných >Gesellschaftechc; já jsem dítě vyrostlé v svobodné přírodě, neznám ty pravidla a formičky společenské a lehko zavadím o to neb ono, a jsou místa kde se takovýto přestupeček považuje za hřích velký, však sama zajisté také přesvědčena jsi, že tomu tak je. — Vyřiď též mou úctu panu professoru Purkyně; až se zase jednou do Prahy podívám, musím se ho zeptat, proč mi nevypravoval o své příhodě na železné dráze v Moravě, je čtverák. Já se věru bála, že je nějaký mrzouš přísný, a jaký to přívětivý srdečný muž — s potěšením věru vždy o něm mluvím. Pozdravuj a líbej srdečně mou drahou Katinku, a úctu mou vyřiď ostatní rodině; piš mi brzy, neotálej jak obyčejně, abych věděla brzy jak se mé ubohé Tonince vede; Ach věř mně, že bych mnoho obětovala, kdybych sto byla pomoct jí; a co trpí a zkusí Čelakovský a ty dítky, věř mi, že pomyšlení na ní vždy mou duši zarmoutí, líbej je všecky a pozdravuj; ještě jednou prosím tě piš, a máš-li sto výmluv napohotové jak obyčejně, ujišťuju tě napřed, že ani jedna nebude mít platnost u mně. Když víc psát nemůžeš tedy napiš jen těch několik slov: jsme zdrávi, není již zle — budu vědět že je lépe. A máš sekretářku doma, není výmluvy. — Pozdravuj milého Tvého pana manžela, polib rodinu Tvou od největší do nejmenšího, a zůstaň zdráva. Líbá Tě Tvá upřímná Božena. Právě slyším, že přitáhlo 3000 Prusů do Sdidenbergu, as 6 hodin cesty odtud na samé hranice. Snad budeme muset co nejdříve utíkat, k Vám do Prahy, na hora nemůžem, je tam sníh.

5. Božena Němcová paní Karolíně Staňkové. BlahorodévPaní paní Karolíně Staňkové v Praze. — V Široké ulici na rohu do Pasířské. 9/8 večer. (Připsáno datum 1852). Milá Lotinko! Tak ráda byla bych s Tebou před mým odjezdem promluvila, ale nechtěla jsem Tebe v ty práce a strastiplné dni*) obtěžovat a dnes zase já jsem celá churavá a