Názvosloví starého mlýna českého.

Rozkvět moderní techniky ve všech odvětvích průmyslu i řemesla, záplava cizích strojů, nadpřirozený rozmach velkovýroby a dopravy předních výrobků moučných z Uher, a nad to i svoboda živností — to vše, způsobilo u nás nebývalé přeměny v poměrech výrobních, ve spotřebách i názorech o nich, zasadilo starému živnému mlýnu českému ránu smrtelnou. Nynější mlynářství už není řemeslem, nýbrž »svobodnou živností* — »průmyslem*, a mlýn — továrnou na mouku, s cizí německou a mezinárodní terminologií. V Čechách vypadá nyní zrovna tak jako v Americe, Francii neb Německu a stal se také kosmopolitou tak jako fabrika. — Romantika a idylla starých našich mlýnů uplynuly jako voda, jejich kola pohánějící. Hvězda staré slávy jindy kvetoucího řemesla zapadla; dozněly vířivé akordy vesele klapajících odrážek a pružinek; zanikl blahobyt dřívější a pověstná česká pohostinnost i bodrost starých »pantatínků vlastenců*; osiřely šalandy — studnice českého humoru a vtipu, umlkly veselé písně mlynářských a pohádky starých krajánků; staré poctivé mravy a obyčeje dány na výměnek, odloženo ba zapomenuto i starobylé, ryze české názvosloví, jež nám tyto drobné naše mlýny — budiž jim dáno chvalné svědectví — od pradávna až do nedávných dob neporušené, prošlé všech cizorodých přívěsků dochovaly.

Z nynější omladiny mlynářské nikdo již neumí sekerou a hoblíkem vládnouti a porouchá-li se stroj, musí jej truhlář neb strojník v továrně spraviti. A zeptejte se některého z nich, co hasačert, duše, střen, straž, zbraně, předky, srdce, buben, habán, vlk, hubenáé, povodník, kompa, brůna, orlík, ježek, šije, zátesky, záhvozdy, hradba, dře, krosna, nářečnice, nákly, dmychač, virgula či spravedlnost, přívraty, přesteř, obsuchá, Karlův věnec a j. znamená?

Zašlá slávo »královského" kdysi řemesla mlynářského! — Také tebe pohřbil tak zvaný moderní pokrok ... Z piety k tobě, zlaté řemeslo mých dědů blahé paměti, přispívám touto statí aspoň na záchranu tvého starého, ryzího názvosloví před hrobem zapomenutí.

Nechť tedy z následujícího světlá vzejde pravda: že staré české názvosloví mlynářské od pradávna bylo naše ryzí, původní.

Naše staré mlýny české pojmenovány bývaly dle svého umístění soustavy a síly výkonné čili pohybné. Následovně byly:

které druženy byly: a) na mlýny potoční: na svrchní vodě, korečníky; a b) mlýny poříční, na spodní vodě, spodáky na řece, velkovodské.