vanské užíván. Pěkně zachovalý exemplář nachází se ve Valašském oddělení Selské síně v Museu král. Českého.

b) Nejstarší z mlýnů tažný mlýn, jenž uveden býval v běh tahouny t. j. zvířaty (osly, voly, koňmi a dle toho nazýván volský, osličí a koňský mlýn) i také lidmi pomocí vampoly vodorovně v samotném kameně vstrčené. Vyobrazen bý\á v illuslrovaných dějinách řemesel v rozmanitých podobách.

c) Šlapací mlýn či stupni mlýn poháněn býval rovněž zvířecí neb i lidskou, silou ale šlapáním po lištách na prkenném, širokém, asi pod úhlem 20stup. nakloněném k hřídelí stojáku, však pod pravým úhlem přidělaném kruhu šlapacím čili talíři. Člověk nebo dobytče nazváno bývalo šlapákem.

d) Běhací neb pěší mlýn měl kolo samotížié, nazv. bar-bor ku o 2 kruzích, zavěšené společně sličním kolem palečním, vřeteno s běhounem žernovem pohánějícím na vodorovném hřídeli. Kruhy tyto spojeny bývaly k sobě p ř e s 1 i e e m i, t. j. příčkami a bedněním jako u korečníku, totiž prkénky, po nichž člověk kráčející, takto kolo i mlýn v běh uváděl.

Části a příslušenství vodního mlýna bývaly: a) lednice, stavení sroubené neb i zděné pro ochranu vodních kol, na hranici vodní (stativách a re mlíka eh) zavěšených, tlakem vrchní nebo spodní vody otáčených kol, aby nezamrzaly. Ve větších mlýnech, hlavně v Praze, bývala prostranná místnost za vodními koly v lednici, t. zv. stroj id lo neb také prádlo, kde pšenice s n ě-tivá (černá) v kádi vypírána a k vysušení na hromadu z c e z á k u, plechovým čeřeném opatřeným, vysýpána bývala — b) mlýniště, se stavením (mlýnem); — c) m 1 ý n i c e, v které kromě truhel moučných, šrotovníků i šrotovníčků malých, strojniče, velké, dlouhé truhly ku strojení, t. j. kropení obilí (kteréž proto navlhčováno, aby se struhy čili šupiny tuhými staly a lépe od jádra zrna oddělovaly), r o h a t i n na věšení záložních pytlíků moučných nebo špicových, kádí na stáčení krupic, b i d é 1 e k na ukládání žejbro-vadel, latin a sýt, foukacího mlýnku, krupičníku, násypek čili sutek ku vynášení a zachycování meliva od výmětů, kladniční stolice i čepové kozy ku zvedání hřídele byl pavouk, beránek k dorážení stavidla (na malých řekách) na práh žlabu; — d) p o d k o 1 í, t. j. prostor hluboký, níže mlýnice a pod moučnými koly; — e) hranice s žernovy (mlýnskými kameny); — f) z a-náška pro skládání i také strojení obilí i stavení meliva ke košům mlýnským; — g)prášník (prachová komora) k ukládání a pro-sévání prachů po mlýnici a v podkolí smetených, osýpek (obsuch) a věnečků moučných (věnců Karlových) a z-adiny; —¦ h) moučnice veliká místnost (v městských mlýnech, kde řemeslníci, pekaři, krupaři neb pernikáři větší zásypy mlývalí), na kterou se mouka z moučných truhel od mlýna vybraná vysýpala, lopalama míchala,