Oslava zrušení roboty v Ohnišově r. 1849.

Za svého působení ve školství na Novo-Městsku 1875 — 1889 slýchal jsem, že v obei Ohnišově, asi 7 km. od N. Města n. M. vzdálené, >zakopali« r. 1849 robotu. Abych nabyl spolehlivých zpráv o tomto zajímavém a důležitém faktu, požádal jsem r. 1894, nalézaje se již v Náchodě, p. Jos. Žaluda, řídícího učitele v Ohnišově, aby mi při pátrání tom byl nápomocen. Týž mé žádosti velice ochotně vyhověl a otazoval se téhož r. 1894 dvou ctihodných starců, kteří r. 184-9 jako konšelé v Ohnišově žili a působili, jakož i jiných starých občanů po této záležitosti.

Od těchto i jiných sousedů dověděli jsme se, že rychtářem byl tenkráte sedlák Vendelín Linhart z č. p. 8 v Ohnišově a že slavnost na památku odstranění roboty skutečně se konala. Dle vypravování těchto starožitných občanů konala se slavnost »po zasetím, t. j. v měsíci červnu r. 1849 s velikou slávou a okázalostí, jíž se snad všichni občané z Ohni-šova i četní z blízkého okolí zúčastnili.

Na návsi seřadil se velkolepý průvod slavnostní. Napřed hudebníci, za nimi školní mládež s panem učitelem Josefem Burketem, pak mládenci a družičky, všickni ozdobeni stuhami v národních barvách a s kyticemi v ruce. Potom následoval vážným krokem rychtář Vendelín Linhart s konšely a lid ohnišovský a okolní. Průvod zastavil u statku Josefa Ryšavého, bývalého rychtáře č. 18, kde stál čtyřspřežný vůz, věnci z chvojí a květin vyzdobený a stuhami v národních barvách okrášlený. Na něm spočívala mladá lípa, s kořeny a zemí den před tím vykopaná. I té nescházelo na různém okrášlení, zvláště pentlemi bílými a červenými. Tato lípa měla býti .zasazena blíže farního kostela v obci Bystrém, kam Ohnišov přifařen, na památku zrušení roboty. Avšak Bysterští, kteří od pradávna, Bůh ví z jakých příčin, nevrazili na Ohnišovské, vzepřeli se této oslavě a usnesli se, že nepřipustí, aby na obecním pozemku byster-ském u kostele tato památní lípa ohnišovská byla zasazena. A také chovali se k celé slavnosti vzdorovitě, dávajíce svoji nevůli Ohnišovským již napřed různým způsobem znáti, jen aby tuto slavnost překazili. Když však viděli, že Ohnišovští jejich nepřátelství nedbají a že už ve slavném průvodu k Bystrému se blíží, připravili jim zlé přivítání. Kde kdo ozbrojil se vidlemi, motykami a holemi — ani ženské nevyjímajíc — a čekali u kostela na slavnostní průvod, jsouce připraveni, že nedovolí pod žádnou výjimkou a za žádnou cenu, aby Ohnišovští lípu tu blíže kostela na půdě bysterské zasadili.

Takové hrubé jednání nejbližších sousedů podráždilo ovšem spravedlivě Ohnišovské, a kdyby nebylo bývalo rozšafného rychtáře Vendelína Linharta a jiných opatrných a prozíravých sousedů, kdo ví, jak by národní tato slavnost byla skončila. Horáci jsou horáci a ti nepovolí, kdyby i krev tekla!