Rozšafný rychtář však gordický uzel ten rázem rozťal. Vida rozezlený, ba rozzuřený a ozbrojený lid bysterský na jedné a zklamaný a hlasitě již reptající a k odvetě se chystající lid ohnišovský na druhé straně, kázal zajeti s lipou na samé hranice katastru ohnišovského. Hranice ty vinou se asi na 250 kroků od koslela bysterského, po levé straně okresní silnice, jedeme li od Ohnišova k Bystrému. Zajásali Ohnišovští a průvod hnul se na území ohnišovské k velikému překvapení a k veliké zlosti Byslerských. U dřevěného, třemi lipami okrášleného a při silnici stojícího kříže průvod stanul. Vykopána ihned jáma pro lípu a ta za zpěvu národních písní slavnostně zasazena. Při tomto památném výkonu řečnil se zápalem učitel Machek z Bystrého, poukázav k trampotám a nesnázím, jež byli sedláci dříve robotami zakoušeli, a těše je, že nastane jim nyní volnost, pravá svoboda a že pracovati budou nyní jen svém statku, ne však na cizím. Vypravuje se dále, že zároveň při zasazování lípy byly též nějaké věci vedle lípy zakopány. O tom však, co bylo zakopáno, všecky zprávy se různí a si odporují. Uvedeme je zde tudíž tak, jak se posud v Ohnišově vypravují, soudíce, že některé z nich za pravdu míti můžeme, v čemž nás další pojednání zajisté také utvrdí. Dle vypravování některých lidí byly prý tam zakopány karabáč a hůl, jiní zase jistojistě tvrdí, že zakopána byla motyka a rýč, snad tytéž nástroje hospodářské, jimiž se jáma pro lípu vykopala a prohloubila. Nejvíce však rozšířeno je po Ohnišově vypravování a oba konšelé také to potvrdili, že tenkráte nebylo zakopáno tam nic.

Buďsi jak buď. Ohnišovští měli vážné příčiny o tom mlčeti, po případě i zapírati. Bodří sousedé bysterští totiž neprosadivše svoji zlovůli a jsouce pohádáni tehdejšími četnými sosáky, jichž byla všade hojnost, udali Ohnišovské u polit, úřadu v Nov. Městě n. M., co všecko na oslavu padlé roboty prováděli, nemajíce k tomu úředního povolení. Následek tohoto opovržení hodného skutku byl, že rychtář Vendelín Linhart byl na úřad předvolán a přísně vyslýchán. Týž však udal, že Bysterští celé jejich slavnosti neporozuměli, to že nebylo jenom oslavování zrušení roboty, nýbrž že oslavovala se také památka nastoupení císaře a krále Františka Josefa I. na trůn. S tímto vyjádřením se vyšetřující soudce spokojil. Ale proto pozdější pátrání nebylo ješlě zastaveno. Když totiž r. 1871 postavili OhnišovšLí na místě sešlého dřevěného kříže, vedle něhož památní lípa byla zasazena a pěkně již vyrostla, kříž nový, kamenný s nápisem ». . . na památku za zrušení poddanství*, byl tehdejší starosta Josef Bělobrádek opět na hejtmanství do N. Města n. M. předvolán a také vyslýchán. Při výslechu opakoval tvrzení bývalého rychtáře Vendelína Linharta. Tím konečně záležitost ta skoncována a uložena ad akta. Památná lípa zatím zmohutněla, kříž pískovcový is nápisem 2. . . na památku zrušení poddanství*, stojí tam posud a hlásá zrušení roboty statnými občany ohnišovskými i nečeské chování sousedů bysterských, které ostane povždy skvrnou v dějinách jejich obce.