rázovitých typů i krojů pravých, nebazarových a z půjčoven maškarních nevypůjSených. Náš obrázek na str. 193 znázorňuje tři hanácké žnečky, pěkné typy, oděné půvabným hanáckým krojem, jehož podrobnosti líčí v důkladné studii ve Vlasti, 1905 (prosinec) náš vážený spolupracovník J. Vyhlídal, jenž se oddává nyní, jak jsme referovali o jeho pracích, s výborným úspěchem studiu lidu hanáckého.

Lidová tradice (písně, hádanky, přísloví atd.) u staročeských kazatelů není vždy původem česká, jak bychom za to mohli míti. Kazatelé byli lidé učení, znalí latiny, sami sebe za lid proti panstvu pokládající. Proto to, co nazývají ,vulgare proverbium, cantio' atd. jest názor a tradice latinská, někdy hodně cizí. A když psali česky, užili téhož výrazu »obecné příslovie« atd. o latině — a důsledky pro český jazyk, mythologii, ethnografli atd. byly by ukvapeny. Příklad na Husovi. Hus v latinských spisech často mluví o ,vulgaris, vulgus' atd.; na př. Super Sentent. (mé vydání) str. 354 dí: »ad hoc sonát illud vulgare proverbium: Quid-quid agant homines, intencio indicat eos«. Zde je z hexametru patrno, že není to lidová tradice česká, které verš ten náleží. Ale to platí i o spisech českých: K. Novák (Listy filol. XVI, 234—235) nebral z Husa »všechna* přísloví (celkem 16) česká, ale veliká část z nich vůbec nenáleží do tradice národní. Na př. (Erben I. 166): >Protož příslovie jest mezi jeho bojovníky ,Ten vítězí, kterýž zabit bývá'« nebo (E I 307) „protož die obecné příslovie : Darmo jazyk pracuje, když se nemodlí srdce« atp. jsou vesměs volný překlad (Husův) latinských hexametru. Chci z nich upozorniti zvlášť na jedno (E I 307): »Protož jest příslovie toto: Úlomky hodinných slov sbírá škřietek«, poněvadž vedle Nováka uvedl tento domnělý zbytek tradice také Zíbrt ve své monografii (>Skřítek v lidovém podání atd.«, 1891, str. 8). Již obsah sám této »tradjce« je podezřelý: jak by v lidu mohlo vůbec vzniknouti přísloví, táhnoucí se k jednání tak čistě vnitřnímu, jako je říkání hodinek? A rovněž podezřelá je forma — nemá na sobě nic jadrného ani gnomického. Výklad jest snadný; toto ,přísloví' je právě takové ,proverbium' jako shora uvedené, původu snad francouzského nebo italského. U nás je zapsáno latinsky (»Fragmenta horarum legit Titinillus«) často; také-— mezi jinými podobnými ,příslovími' v rukop. Klem. sign. XI D 6 fol. 122. Nevnikla tu tedy tradice česká do spisů Husových, toto ,přísloví' není důkazem Husovy znalosti pověr staročeských o skřítku — nýbrž Hus jako příslušník téhož stavu užívá téhož úsloví, jako jeho kollegové francouzští a italští: latinsky v spisech latinských, v českých pak v českém tlumočení. Šíří tak naopak cizí názory mezi naše vrstvy nižSí. Proto je při takovém sbírání tradičního materiálu třeba značné opatrnosti.