bení mlýna neb čele otáčivé střechy, druhý vnitřní, ale ve mlýně nad hranicí, v poloze nakloněné je upevněn. Kola vodní jsou: 1. kola korečková = nálevná =; na svrchní vodu; a 2. kola lopatková, podlivná, na spodní vodu.

Části každého vodního kola jsou: a) hřídel s 2 čepy háko-vitými neb lopatovými po obou koncích včelách hřídele vsazenými, pásy staženými a plochými i také trojhrannými (hranáči) klíny bukovými zaklíno vánými; b) šest ramen, skří zených v d 1 a b e c h hřídele mezi k ř í ž a 1 a m i, (části hřídele mezi dlaby) a utažených závlačí a pašklíny; c) dvoje kruhy bud1 s k o-rečkami u korečníka; neb výkružníka s lopatkami a jen jedním kruhem u hřebenáče na spodní vodě. čepy vodních kol otáčejí se v lůžkách dřevěných (z hlavičkách) 4 X 6 X 10" objemu, zasazených do velkých z h 1 a v í, asi 36 X 12 X 12", které na r e m-1 í k á c h (vyhraněných trámcích) a stativách (kolmých jehlách) položeny, o nicohlavy v remlíkách opřeny a závlačemi a pa-k r 1 í k y utaženy jsou. Jeden čep otáčí se v bednici, druhý v mlýnici.

Z vodních kol v Čechách nejrozšířenější jest

korečník:=kolo nálevné = na vrchní vodu, na jehož obvod či kruhy voda potoční se svrchu (ze žlábku) padá. U korečníků působí voda strkem, zvláště ale svojí tíží. Koreóník má vždy 2 kruhy, které jsou uvnitř kola bedněním z poddeňku opatřeny a tvoří takto zároveň dno korečků neboli sklípků, do kterých voda padá a svou tíží kolo otáčí. Každý koreček jest složen z lopatky a svorce, v zářezích obou kruhů uvnitř kola do úhlu zasazených a z poddeňku (prkénka bednéní kola), který koreček uzavírá a jeho dno tvoří. Mimo to jsou kruhy korečníků spojeny přeslicemi, v nichž uprostřed konce ramen korečníků zadělány jsou a takto kiuhy s korečkami nesou. Největší kolo koreékové jest h a b á n, 9 až 20 loket nápadu (průměru) kola. Užívá se ho při nejmenším mlýně na malém potůčku s pramenitou neb nebeskou (nápadní) vodou. Obyčejný korečník mívá 5 až 8 loket nápadu. Jiné kolo polounalivné, se zadním nápadem a tak řečeným kruhným ruslem t. j. (s okrouhlým žlabem) vlk — otáčí se tlakem vody (méně vahou její), která ze žlábku položeného ve stejné skoro výši spřestěrem hřídele, do korečků vtéká. Korečníků toho užívá se tam, kde není dostatek vysokého nápadu, ale za to dosti vysokého střiku. Konečně zvláštní druh kola podlivného, v Čechách málo užívaného, je kolo poloukorečkové, lapák, jehož poloukoreěky a kruhy v tak zv. krni (žlabe) ponořené voda střelovým střikem pod-livně tlačí.