jinak nedal, stalo se mu po vůli. Jak chasa odešla, prošel si Kořínek celý mlýn a ulebedil se nahoře v pokoji. Než se položil k odpočinku, vyhloubal v podlaze otvor, aby viděl, co se bude dělati dole. Ve mlýně nic se nehnulo, Kořínek položil se na lůžko, ale o 11. hodině probudihi ho strašná vichřice u rachot. Kořínek vyskočil s postele a díval se dolů otvorem. Tu uzřel v kuchyni pobíhající vlčici, tak ohyzdnou, že se otužilý sekáč zachvěl. Vlčice stále slídila dole, kde by se jí co hodilo na zub, ale krajánka ne-vyslídila. Kolikráte vyběhla i ven, ale vždy se vrátila. Pojednou postavila se na zadní nohy k oknu, a zvolala po třikráfe lidským hlasem: »Kůže dolů!« V tom spadla kůže s vlčice a před užaslým vysloužilcem zjevila se sličná štíhlá panna, která vhop-kovala do sousední místnosti a dala se tam do zpěvu. Kořínek rychle vrazil dolů, vzal kůži a přibil ji na kolo. Pak otevřel dvéře a oslovil spanilou dívku: »Dobré jitro, panenko!« Jak tato spatřila cizince, rychle vzkřikla třikráte: >Kůže na mne!« Než tak státi se nemohlo, ježto kůže byla přibita. Tu vyjasnila

12. Družba z Holicka. Václav Bažant, nar r. 1822 v Holicích Fotogr. K. Lorenz.