Masopust (hluboce se soudci ukloní): Ctný soudce, Vaše Milosti! Já přeji vám mnoho štěstí!

Soudce: Toho též já tobě přeji. Mluv, co žádáš nejrychleji!

Masopust: Žádám za malé promluveni. Vím, že to nic zlého není, každoročně právo máme, nikomu ho nezadáme: veselit se, tančiti, jísti, píti, vše, co jen chce hrdlo míti. A to právo chce nám vzíti tento „Půst", co stojí tu jako stěna, na nás hledí jako fena, trápit chce nás ubožátka štokfišem, místo pe-čeně, jelit a jitrnic a vodou místo vina, piva. Proto pryč s ním milý pane, než se něco zlého stane.

Soudce (kyne Půstovi): Sem pojď! Snad jsi slyšel Masopusta obžalobu, pročež zodpověz se z toho, co tu žaluje na tebe, abys nezahubil sebe.

Půst (postoupí k s( udci): Jestli najdu u vás milost, podám také svoji žádost. Věřím sic, že nemilý jsem host, pročež na odpor jdu tomu Masopustu, škůdci svému. Klaním se vaši milosti, žádaje spravedlnosti.

Masopust (k soudci): Vaše milost, není tomu tak, všecko mluví chlap ten naopak, on chce míti dobré časy a jenom dívky milé, stále jenom [běhá, rukama hází, oknem do domu přichází. (K Půstovi.) Pročež mlč a zatni zuby, dřív než vylítnou ti z huby!

Půst: Věř, že ti mlčeti nebudu, ne-šlechetníče, bys netropil sváry více. Mnozí se v hýřivosti kochají, celé noci se toulají. Pána Boha se nebojí a na peklo nic nedají. A to všechno ty jen působíš, od hříchu k hříchu je vodíš. Proto žádám pana soudce, by nedopustil tomu více.

Soudce (vstane; k Masopustu): Rozuměl jsi žalobě té? Přišels na něj žalovati, že všemu chce překážeti. Kousků tvých ti snášel mnoho, ač nebyl povinen toho Poroučím ti z práva svého, abys do dne outerniho prázden byl křesťanské země, i proklaté tvoje plémě. Pakli budeš zastihnut kde, budeš na místě trestaný beze všeho vyslejchání!

(Soudce odejde. Půst se posadí.)

Masopust (naříká si): Ach, co si mám teď počíti. Nechtěl jsem dnes soud začíti! Ach, proč dbal jsem světských práv, nedržel se ženských hlav. Nebyl bych přisel k zmaření v tomto slavném čase právě. Ach, už dodělávám, (vzdychá) tu mě svírá, bolí, jako by mě stloukli holi Běda — již je hnedle po mě. Přistup blíže, Juro milý a 1y drahá Kubice, chystám se již se světa jiti. Karty, kostky sebou vemte, do hrobu mě všechno dejte, na korbel nezapomeňte, co jsem z něho píval, nikdy ne-rozlíval. Běda — běda, již je konec! (padne na zem, natáhne se, vzdychne a umře; hudba hraje smuteční pochod. Jura a Kubice pláčou).

Jura: Zle je s námi, Kubice, štěstí se nad námi mění velice Co teď smutni uděláme ?

Kubice: Schystej všechno k pohřbu brzy, neboť mně zde již všechno mrzí. Dřív než do hrobu ho dáme, písničku mu zazpíváme.

Čert (schýlí se nad Masopustem): Hihi — haha, Masopuste, vstávej vstávej, vzácný hoste! Vstávej v rychlosti, odnesu tě do propasti, vřelý olej budeš píti, smutný taneček tam míti a kobližky usmažené jak železo rozpálené. Hi hi — ha ha!

Jura a Kubice zpívají: Mějte lítost páni, kteří jste tu s námi. Masopust umřel, Půst vrch obdržel. Plačte vy řezníci mistři, nyní už chasa nesmí jíst masa Plačte vy šenkýřky, věrné tova-ryšky, u vás on dlíval, pivo rád píval, nikdy nerozlíval. (Vezmou Masopusta Jura u hlav, Kubice u noh a čert v prostředku, nesou jej a zpívají dále.) Již ho nesem k hrobu všichni v tuto dobu v tuto dobu. Dobře se tu mějte, na něj si vzpomeňte, půst okoušejte v tuto dobu v tuto dobu! (Vynesou za smutečního pochodu Masopusta ven.)

Půst (vstane a mluví kazatelským tonem): Konečně jsem zvítězil a jsem tu nyní pánem já! Třeste se všichni smrtelníci, kajte se z hříchů svých, vodu pijte, postěte se, postěte se! (Odchází.)

Konec.