Masopustní hra z Třebíče.

Dle sborníku „Český Lid" VIII. ku provozování upraveno. — Děj odehrává se

v poslední dni masopustní.

Osoby: Masopust, (břichatý stařei v oděvu Bachusa). Jura, jeho syn (har lekýn). Kubice, jeho schovanka (harle kýnka). Soudce, (černá říza a baret) Půst, (bílá neb šedá říza, špičatá čepice dlouhá hubená postava, čert, (oděv čer vený).

Na pódiu stůl, na něm korbel s pi vem, jaternice, jelita, kobližky, šišky U stolu sedí na vědru rozkročen Maso pust, ji a pije. Hudba hraje. Jura s Ku bicí tanči, načež se oba usadí po stra nach Masopusta a připíjejí a jedí

Masopust (k obecenstvu): Kliksum fliksum! Spěchal jsem mezi vás! Tc jsou hody? To je kvas? Pivo mámt jak malvaz! Proč pak hledíte tak smutně, sedíte tu jako v kutně ! Nevite-li že již čas jest k tomu, byste všichni ze svých domů ouprkem šli do hospody strojili tam tučné hody a jedli jitrnice, jelita? Kliksum, fliksum! Doba mého pano\ání krátká je, proto jen dobře jezte, pijte, tancujte, ať se hodně pobavíte a masopustu užijete! — Tuhle (ukazuje na Juru a Kubici) mého syna Juru a schovanku Kubici povolal jsem k mému stolu, by se také dobře měli a nás tu obveselili. Juro, i ty Kubice, vyskočte z židlice, začni každý ten svůj tanec, veselí ať není konec a vy páni muzikanti, zahrajte jim do kola, ať společnost jest veselá!

(Hudba hraje, Jura a Kubice tančí, Masopust pije a při tom poskakuje.)

Masopust: My pak na čas právě nyní, ve světnici nebo v síni posadíme svoji hodnost, celému světu převzácnost. neb fliksum, kliksum nad mne Masopusta, není žádná husa tlustá. Svůj rod rozšířený máme, přednost nikomu nedáme! (k Jurovi) Tak-li tomu synu milý, odpověď dej v tuto chvíli!

Jura : Milý otče, je tomu tak v pravdě, co mluvíš, lidé laskaví jsou k tobě dost, neb jsi všude vzácný host.

Masopust: Vždy snad zůstaneme v slávě!

Kubice: Ovšem, půjde-li vše po tvé

hlavě Píše nám pan z Koblihovic, z Ne-zármutku, z Veselovic, co tak rád jí maso, jelita, že k nám na besedu brzo zavitá!

Jura: Děvče milé, pravdu diš; ale o tom již nevíš, že brzy nás navštíví protivný host, ten vyzáblý Půst, který praví, že čtyřicet dnů a nocí má ne- ustále ve své moci. Kdyby to tak mělo býti, chtěl bych se s ním ihned biti a jej ze světa zprovoditi.

Masopust Milý synu, kdo pak je ten, jenž by nám chtěl škoden býti o naší pěkné veselosti? Ukaž mi jej z da-leká, neb srdce mé se již leká. Jura: Slyš, otče! Již klepá na dvéře.

(Klepáni Půst vejde.) Půst (hrozí Masopustu prstem): Já,

Půst — pravím, tu moc mám, bych veselí zastavil a vás odtud odstranil. Vámi se odstrašit nedám! Nyní počnou jiné hody, místo piva, vína, trochu vody, m sto pečené, štokfiš suchý, místo polévky z vína, bude vám chutnat oukro-pina. za špekové knedlíky, to již znáte, kousek řepy jísti máte, za jitrnice, je- lita, najíte se kuby do sytá. Naposled pak po všem všudy, místo omastku — olej vám dám na ty hody!

Masopust (hlasem rozhorleným) : Kliksum. fliksum! I pohlédněte na ne-chutu hubenou, jakou má na nás řeč spurnou. Byt bys blýskal sebe víc očima, tobě vlády nikdy nedám a radš se s tebou na soud vydám.

Půst': Chloubo světská, učiň, jak chceš, vím, že ve velké hanbě zůstaneš, po všechné tvé veselosti, budou hlad a bída tvoje hosti a budeš jísti holé kosti!

Jůra: Milý otče, netrp toho, slyšíš, jak tu mluví mnoho. Veď žalobu jak se sluší, neb nám zde ten kostlivec naše práva ruší. Hle, právě soudce přichází, nechť rozhodne mezi Masopustem a Půstem.

Soudce (vejde a usadí se na židli). Čert (stojí v pozadí.)