Předchozí 0278 Následující
str. 270
Odpověď Valašky.

To staré chlapisko smrdí vždycky vínem, Šumný mládeneček voní rozmarýnem — To starý chlapisko jak stará halena, Keď sa ňú prykryje, tož je pod ňú zima.



Pytala se Manda ogarů, Kdo ju z nich povede na faru? — Aj co se nás, Mando, o to ptáš? Nechaj nám popatryt, kslik zubů máš? Jsili juž bezzubá, jestá sa nevdáš. Nechaj nás v pokoji mladých ogarů, S námi ty nepůjdeš. Mando, na faru.

Nechcu teba, Zuzano, Viděl jsem ta dnes ráno Stát s šuhajem v hájičku, Dávalas mu hubičku.

Keďs mu dala, daj mu víc, Já od tebe nechcem nic. Já sa s jinou sevzdat dám. Kliď sa, to ta povídám!

1. Když pršelo, mrholilo, Cigáně se narodilo, Cigáni sa radoy.aU,

Že byl chlapec kučeravý.



2. Keď ho okresati chtěli, Ojca udat nevěděli! Každý mu chtěl ojcem býti, Počali sa práť a biti.



3. Což když cigánka zočila, Bystro z hnízda vyskočila, Chtíc je spolu tu smiryti, Tak k nim počne govoryti:



4. Aj, cigáni, což děláte, Že sa o děcko hádáte, Komu by z vás náleželo A či jméno nésti mělo ?



5. Vajdovi té cti poprajte, Bohaté kmotry hledajte, Nechajte ho trykrát křtíti, Budem koralenku píti.



Husaři, husaři, pěkné koně máte,

Já půjdem mezi vás, kterého mi dáte?

Husaři.

Vyber si, synečku, který sa ti 1'úbí, Ten teba ponese pod zelené dubí. Pod zelené duby, pod zelenou lipku, Kdež také uvidíš tu husarskou bitku.

Tá Rožnovská veza, aj tá je vysoká, A nad ňu letěla kačena divoká. Není to kačena, byly to káčata, Že sú hrozně pyšné Rožnovské děvčata.



Nechoď, synku, k gajdošovi, Nechaj vína pití, Co tam robíš, sám Pán Bůh ví, Keď si ním rozhřitý. Nechoď, synku, k gajdošovi, Nechaj vina pití, Neb já nechcem ožralcovi Za ženu patryti.

1. Daj si rýči, můj synečku, Neboli vojáci.

Co se mnou stáli v háječku, Ani ti škrabáci.



2. Nech oni boli kdo boli, Tys jich predc 1'úbala, Nad tým mňa srdce nebolí, Žes tam s němi stála.



3. Bodajž jim čert hlavy holí, Něch sú třa jonáci. Poctiví ludé neboli,

Než špatní mrzáci.



Tá bystrá roztoka Na našem salaši Pádí do potoka. Pak pryč z vlasti naši!



Až do moře pádí, Víc se nenavrací; Tak činijú rádi Děvčatom vojáci.



Když pryč maširujú, Ukážu nám paty. V světě sa 1'úbajů S jinýma děvčaty.



Matka se dcery pytala: Zdaliž by se ráda vdala? Aj což se na to pytáte, Mamko? dyť to dobré znáte, Že mňa je juž můža třeba Skoro víc než kusá chleba.



1. Na salaši pod Kněhyňú Moja sestra stála S jakousi devčicú jinú, Když tam trávu žala, Tá když se na múa zasmála, Celé moje srdce jala.


Předchozí   Následující