0277

str. 269 10. Táta zabije beránka, A mazanců chutných mamka Moja milá napeče, Až z nich máslo poteče. 11. A keď sa dost počastujem Vínem a dost natancujem, Budeme šermovati, S obuchem tancovati. 12. Zatím s Bohem, milí bratří, Já sa musím jak sa patři Pry právo vat k námluvám — A dobrou noc vám dávám. Snilo sa mi této noci, Že má milá je v nemoci. Opadl mi růží květ, Nedal bych ho za celý svět. Zvoňte, zvoňte na vše strany. Umřelo mé potěšení. Proti faře mostek kolembá sa, Na něm jetelinka zelená sa; Jetelinka krásná nekosaná, Tudy moja milá odvedená. Kdo sa ju odvedl, nech sa ju má, Neoh sa len přede mnou neobjímá. A keď sa objímá, nech len v noci, At ho nevidijú moje oči. Zvony smutně zvučí! Což sa stalo? Slze kapou z očí, to nemálo. Moje mi umřelo potěšení; Srdce mi omdlelo, že ho není. Milú nesu k hrobu, zvony zvučí, V tuto smutnú dobu slzte, oči. Černooký synečku, daj na sebe pozor: Drábi na tě číhajú tam u panských stodol. Drábi, milý synečku, ti ťa chytit majú, A keď tebe dostanu, povážet ťa majú. Š u h a j: Sak bych já sa jich nebál, keď by boli sami, Keď by s nima neboli Pojtáši vyslaní. Fojtášům neodolám mojima nikami, Protož sa volně poddám, třebas boli sami. Řekni tam mojí milé, aby za mnou pryšla A mé milé matičce novinu prynesla, Truchlivou novinečku, že múafojti majú, A že mňa do vojenských šatů oblíkajú. Mám tatíčka starého a matičku taky. Kdož sa o ně postará ubohé žebráky? Keď jim v jejich potřebě pomocti nemohu, Slzavýma očima poroučím je Bohu. Za našima humny pěkná rovinečka, A na tej rovince malá zahrádečka; A v tej zahrádečce stojí jablonecká, Na tej jablonečce červená jablečka. Červené jablečko po zemi se koulá, Moje potěšení ve světě se toulá. My máme stavení z drobného kamení, Chodí k nám syneček, nedá pozdravení. Pozdravení nedá, že sa na můa hněvá. Keď ty sa hněvat máš, hněvajme sa obá. Nebudem rozprávět celý tejden slova. — A keď na to pryjde, ani půl slovečka, Snad su já pro tebe chudobná děvečka. Mi to, můj synečku, tak mnoho neváží, Třebas jsem dceruška chudobné mateři. — Keď budu otvírat, najprv sa budu ptát: Stojíš-li ty za to, můžeš k nám chodívat, Co robí tvá milá, někdy sa podívat. Nestojíš-li za to, před naše je bláto. Žduchnu fa do něho, to máš, chlapce, za to. Hle! tam zbírá ptáče do hnízdečka peří Každá panna blázen, co chasníkům věří; — A on sobja myslí, že on je jurista. Já bych ta nechtěla, keď bys měl čtyry sta. Ctyry sta tolarů, padesát zlatníků,*) Já bych ťa nechtěla, fortelný chasníku! A ty sobja myslíš, že já ťa chtět musím? Takové šuhaje v lelíku nenosím Nechoď k nám, synečku, dokaď ti nekážu, Sice ti chodníček kamením zahážu. Nemyslíš poctivě, často voníš vínem. Nechoď k nám, synečku, my sa svadbú Starý Valach v šenku. Červené vínečko, jak v sklenici skáče,! Moje potěšení za dveřama pláče. Nalej mi, šenkýřko, červeného vína, At já počastujem moju za dveřima. *) Toli co dukátů.