Julia Cesara o válce Gallické osvědčuje, kdež se na obrazích děla a střelba z nich na odporná města představuje. A na takových jakžkoli posměšných chybách neschází ještě až dosavád. Sprostý lid, pro nějž tyto idylle aneb pastevky složené jsou, nezná ty chyby, a nemůže taky od něho se žádati, aby artistických pravidel kostumu neb starobylých obyčejů z onoho věku měl. Pročež také pozanechal jsem to při starém složení, jen některé chyby proti rytmu v nich se nalézající změniv.

4. Dajte si chuť zajít braši, Tím mna žádný nepostraši. Vímf já, čí to lučenka. Pronajalať ju mamka.

5. Nebudem já vás rubati. Měli bych se obávati Od Pána Boha treste. Hybajte dál svú cestť.

6. Ej hubička v poctivosti — Tá neškodí uic na cnosti — My jsma švarní šuhaji, Pod', poseď s námi v háji.

7. Nechcem sa s vámi hádati, Musím sobja přispěchati; Sic by mi mamka lála,

Že jsem tu s vámi stála

8. To jest roba, na mou kuši, Cudná, jak na pannu sluší. Tá bude jistě svému Vždycky věrná milému.

9. Bodajžby tak každá milá Ogarovi věrná byla,

Jak toto švarné děvče! Dnes bych sa ženil ještě.

1. Aj což je to tát za děvče, Tak šumného nikdyž ještě Neviděl jsem šuhaji

V našem valáškem kraji.

2. Oči černé jak kavečka Má tato švarná děvečka, A červenavá líěka Krásná jak dvě jablíčka.

3. Vystrojená po valašku Velkou budí v srdci lásku. Žet rozkošú oplývám, Keď sa na ňu podívám.

4. Tak je hebná v celém těle, Že bych mohl říc směle: Toť jest anjelská duša Táto švarná Veruša.

5. Nebť ona svou spanilostí Čackou mravů nevinností Jak sa na mna usmíla, Mé srdce hned ranila.

6. Aj ta musí moja býti Keď bych sa měl o ňu biti, S černým pekelným duchem, Porazím jej obuchem.

7. Nepustím ju na mú kuši Žádnému z vás, byť bych tužší Půtku měl s vámi míti —

Tá musí moja býti.

8. Ju musím za ženku míti, Za ňu volím i umrýti. Ba rád život založím, Keď ju jenom obdržím.

9. Ode dneška za půl roku Budema drepciti v skoku Zde na tomto salaši, Moji drční valaši.

@