Pagáč*) jest způsob koláče neb osuchu z pohanky neb ovesné mouky, každodenní chléb valašky.

Mazanec — koláč povidlem aneb tvarohem po vrchu mazaný.

Poddymnfky — jsou malé režné neb ječné buchetky.

Opekance — jsou malé koblihy z režné mouky.

Ne ty a — jest "způsob moučného s prosnou kaší svařeného a' tvarohem promíšaneho neb posypaného pokrmu.

Nálistník — jest pokrm z různých zelných, prosnou .kaší posypaných listů na rendlíku hotovený.

Masa, krom vepřového, málo kdo z Valachů, zvláště chudobných, požívá. Uzené vařívá se zde obyčejně s kvačkou aneb vodní řepou.

Konečně připomenouti třeba, že Valaši, zvláště pak na panství Vsetínském v první osobě Singularis zavdy první osoby Piuralis užívají u. p. půjdem tam — místo půjdu.

Podobně místo Vocativa užívají často Nominativa**) u. p. Ó Kateřina! místo ó Kateřino! Hopsá, Anka! — místo hopsá, Anko! čuvaj, Andráš! — místo čuvaj, Andráši!

Poněvadž ale Valaši, jakž jsme vejš ukázali, čtverému panství Hochvaldskému, totižto, Rožnovskému, Vsetínskému a Bystřickému náležejí, tak ani dialekt, ani obyčejové docela mezi nimi stejní nejsou. Genius ale Arkádský všude stejný se nachází.

Valaši mají mnoho národních písní, v nichžto se jejich arkádský Genius velmi patrně zjevuje, jen Bohu žel! že zvláště tito poslední, jenž — jakž se to z některých vršů posouditi nechá, jistě z výborného básnického péra vyšly — mnohým přetiskováním hudlařských přídavků aneb zrněn velmi náramně zkažené byly. Já jsem se v těchto posledních, a to podle mé nynější povahy přičinil, abych je aspoň některak zlepšil. Sprostý lid visí sice velmi ještě na té hudlařské hlouposti, na níž se častokráte ani nejmenšího stejnozvuku v rytmích nenalézá; u příkladu: Požeňme tam, bratrové, jest ostruží zelené; i kterak se medle >ové« a >lené« spolu rýmuje? A podobných chyb, jenž se tam mezi ně vloudily, nalézá se na sta.

Chyby proti kostumu nemohou ovšem hudlařům připsané býti, nicj méně ale přede některak vymluvené, u. p Nezapominaj, běhaj a stříla z pluháku! Vidělť jsem to nejen za mých dětinských let, nýbrž i ještě nedávno, že i lidé dosti vzdělaného ducha při strojení jesliček, granatýry při Betlémské bráně, a ba i děla vystavená na stráži představiti nechali. V tom ohledu nemůže se skladateli jakožto v starobylých obyčejích nezkušenému taková chyba za zlé pokládati; neb i učení lidé dopouštěli se takových chyb proti kostumu, jakž to jedno vydání německého přeložení