Jak v Horách Matky Boží zakopali „koleru".

Vletech třicátých minulého století v době rozšíření cholery v Čechách domnívali se měšťané v Horách Matky Boží (jako vůbec lid v Čechách) následkem zdravotních opatření, že cholera (zde »kolera«) se dává od pánů do studnic. Z doby té pochází následující vypravování podnes mezi lidem kolující, jež podávám v řeči lidu zdejšího: Sousedé u lych-táře usnesli se proti nákažlivosti kolery. Sedům mužů, vůsmej strážník chodili kolem vokolo Hor noční dobu a zavřeli studnice. Co je kaplička na Kalvárii, tam byl svatej kříž a tam všecky děti školní a kdo měl kdy, každodenně se šli modlit při klekání. Na to sem přijel pan rádní ze Sušice s doktorem ke kasírovi Tomáši Loflmannovi a hned vyšel strážník a dal vědomost na buben, že se mají všichni sousedí sejít ke kasírovi, že je tam pan doktor a pan rádní ze Sušice a že tam má medicínu proti koleře. Dyž se sešli, předneslo se jim to. Flaška stála na stole. Dyž měli flašku přímout, konšel (byli dva konšelové a lychtář) jeden se ptal jednoho souseda, má-li tu flašku přímout. Soused mu vodpověděl: »Stojí na tabuli, čuchněte k ní a budete vědět.« Von slál a poslech ho a čuch k ní. Ten soused čekal štvrt hodiny, vohlíd se na konšela a volal: >Vy vote-káte !« Ty druhý se taky vohlídli a počali hřmotit. Doktor a pan rádní vystoupli, flašku nechali na tabuli, sedli do pryčky v pivovaře a jeli pryč. Dyž se sousedí vzpamatovali, ptali se: »Kde sou?< Dyž slyšeli, že jedou pryč, pustili se za nima. Dyž přišli z náměstí ven, viděli, že sou už u kovárny dole. Tak házeli kameny za nima. Dyž přišli zpátky, vzali flašku ze stolu u kasíra a pochovali jí do sadu pod voknem »u Kočů« Důkazem tam muší bejt eště. — Poněvadž na »koleru« nikdo zde nezemřel, soudili sousedé, že se takovým způsobem »ubránili«. Někteří zas říkali, »že sou Hory na vrchu — na zdravým luftu*.