Naše vyobrazení.

Jak si dlužno představiti pohled na české dřevěné chalupy se střechou doškovou i výstavnější domy na začátku XVI. stol., poučuje názorná drobnomalba v nádherném rukop. univ. bibl. pražské, Životové sv. Otců (překlad Řehoře Hrubého z Jelení). Rukopis b\l psán a malován pro Ladislava ze Šternberka na Bechyni, nejvyššího kancléře království Českého, velikého dobrodince Františkánů na Bechyni. Znázorněna tu v legendě sv. Eugenie, jak kráčí s dvěma sluhy ku vsi blíže města Alexandrie. Zajímá nás pozadí s dřevěnými chaloupkami. Srv. Baum A., Pam. Arch. VII. str. 347. Viz vyobr. č. 1.

Odznakem židovského roucha byl za středověku klobouk, opatřený formou špičatou, na konci kuličkou. Vyobrazení z Passionalu Kunhutina (rukopis univ. bibl. pražské) na str. 281. znázorňuje, jak voják a žid tepou, týrají Krista. Malíř snažil se jednak typickým obličejem, jednak kloboukem znázorniti a charakterisovati postavu židovskou. Jiné ukázky židovských klobouků sestavil Dr. Z. Winter v Dějinách kroje

v zemích českých, 1893 str. 129, podle dřevořezeb v Biblí Kutnohorské z r. 1489 a podle drobnomaleb vrukopise Zrcadlo ólověčieho spasení. Viz na str. 282. Staří Čechové dobře znali »koblúk židovský*. Vždyť rod jeden přijal jej na svůj štít. Zkazka staročeská vypravuje, že Vojslav(dle jiného znění Všeslav nebo Zdislav) byl zabit pro podávení židovky. Jeho příbuzní se pomstili na židech. Byli za to potrestáni, se židy vzali úmluvu a z pokuty přijali na štít »klobouk židovský«.

Nejlépe nasvědčuje tomu, že židé v zemích českých klobouky špičaté nosili, zápis, kterak i při popravě od-

1. české chaloupky r. 1516 Z rukop. univ. bibl. pražské, sign. XVII. A. 2: Zivotové sv. otců.