souzencovi židovi byl pro rozlišení od křesťanů zároveň popravených klobouk, upraveny podle »obyčeje židovského* ze dřeva, vtisknut na hlavu. Zjev ten jasně vysvětluje, jak hluboce byl obyčej u nás zakořeněn. I židovi na popravišti vtlačují dřevěný klobouk židovský. Viz podrobnosti a doklady Zíbrt, Dějiny kroje v zemích českých, 1892, str. 253-4.

Na str. 283. podáváme vyobrazení vzácné památky, s rázovitou výzdobou, zbytek pohřebního roucha, pláště Karla IV. Byl redakci českého Lidu poslán dotaz, jaké byly vzory látkové v této době. Připojené vyobrazení zároveň o tom poučuje.

2. Židovské klobouky. Z bibli Kutnohorské. Z rukopisu Zrcadlo člověčieho spaseni.

„V Markrabinách klásky šusti . . ."

F. S. Procházka: Ječmlnkovo narození.

V pověsti o Ječmínkovi obyčejně čteme, že nešťastná paní unikla rozzuřenému muži a vyváznuvši z hradu zaskočila stranou do polí a v ječmeni vysoko vyrostlém se ukryla. Tam porodila i Ječmínka. Nenaznačuje se tedy směr, kterým paní utíkala, ani místo určité, kde byl onen lán ječmene. Pouze A. O. Plešovský (»Ječmínek«, slavnostní spisek na pamět 251eté činnosti spolku sječmínek* v čhropini) praví na str. 17: >Další památka (mimo »hledání Ječmínka«) jest určité udávání místa, kde se Ječmínek narodil. Je to severně od nového hřbitova chropinského