byla otevřená veliká brána a za ňó díóhá černá chodba. Na jeim (jejím) konci bylo velice moc vojáku a koní a všecí spali. Sviňa i (jí — dívce) zaběhla daleko mezi ně. Dívka byla celá unavená a udéchaná. Chtělo se i (jí) velice spať, skuliia se a spala taky. Dyš se vyspala, přišla zas spátky ai ze sviňó. Ale oté (od té) doby, co se stratila, uběhl den a rok. Domácí právě zas všecí obědvali, hleděli na nu jak vyjevení, že je uš stračena a jeden přes druhýho se vyptávali, hde byla. Vyložila im (jim) všecko, ale do třech dňů umřela.

Ječmínek chodíval po markrabině a lidí ho tam vidívali. Dycky čti z knihy a z vězdy (hvězdy), na prsách mu šla jasnosť na knihu. Chodíval tam jenem v noci a s kém se potkal, ze žádném nemluvil. U mostka za křéžem růsti trn (hloží), tam byl zabité a pochované pod křem (keřem) z helmo a kordem. —

Jedenkráť šli neboška Možiška (pámbu im tam odpusť a dé radost' věčno) f ponděíó velikonoční ke kapličce za Přerov. Dyšli (když šli) zpátky markrabinó, spívali si: >AUeluja, živ buď nad smrtí zvítězitel.« Šli sami, přecebó (před sebou) neviděli žádnýho, za sebou taky né, atoš si prospěovali svoju pěsničku po vůli. Najedno hde se vzali tu se vzali, stóijó (stojí) před němá dvě paničky, jedna mlačí, druhá starší s diťátkem f peřince na rukách. Dali se ze stařenko do řeči a pořáť ich nutili, aby si to ditě vzali na chování. Ale oni se vymióvali, že majó svoich dosť,

. Přijímání podobojí. Z Husovy Postilly, vyd. 1564.