Národopisné studie našich umělců.

Zahájili jsme v G. L, pravidelné zprávy o tom, jak si naši umělci všímají při své tvorbě motivů národopisných, čerpaných ze života lidu československého.

Častokráte pod tímto záhlavím jsme upozorňovali na obrazy Jos. Úprky, jež došly uznání všude doma i vzbudily zájem pro náš lid v cizině. Vhodně posuzuje uměleckou činnost Úprkovu po této stránce

1. Jóža Úprka: Pouť u sv. Antonička.

řed. Jos. Klvaňa ve studii Několik kapitol k charakteristice umění Jos. Úprky, 1896. Se zálibou, s oddaností maluje lid svého rodného kraje, od dítěte do starce, od žebráka otrhaného do nejsvižnějšího šohaje. Nemaluje lid, své rodáky slovenské, aby o nich vyprávěl anekdoty nebo romantické historie, aby moralisoval, nesladí je, nýbrž naslouchaje vždy a všude tlukotu srdcí svého lidu, zná jej skrz naskrz, maluje jej tak, jak je, protože jej také miluje, tak jak je. Jen výjimečně sahá ku the-matům obřadným.

Že tyto obrazy Úprkový tak se rozšířily, takové záliby došly, o to má nepopiratelnou zásluhu knihkupec a nakladatel v Olomouci p. R. Prombérger, jenž neskrblivým nákladem vypravil věrné, sličné kopie Úprkových obrazů na základě všech nejmodernějších výtěžků umění reprodukčního, takže tyto kopie překvapují věrností pestrých, znamenitě provedených originálů.

Je to především výjev z pouti lidu slováckého u sv. Antonička kolem kapličky — opravdová to pochoutka pro odborníka, jenž zná