věděl, jaké obilí v pytli asi bylo ; a proto pytel rozvázal. Ale jak se ulekl, když z pytle množství malých a velkých psů loveckých vyskákalo a s nesmírnou rychlostí a hrozným štěkotem divokou honbu směrem ke Kopcům začalo. Tu hodil on pytel na zem a přemýšlel, co by měl nyní počíti, má-li v cestě pokračovati neb se vrátiti. Konečně se rozhodl, že půjde dále. Ale sotva že došel k malému křovisku, uzřel před sebou natažená tenata tak vysoká, že je překročiti nemohl; pročež si předsevzal, že půjde nazpět aneb že je obejde, aby na nich ničeho nepoškodil. Šel tedy dále. Když se mu však zdálo nemožným, aby tenata tak dlouhá byla — neb on tenata dobře znal — tu se obrátil a vrátil na místo, odkud vyšel. Bylo již pozdě, a proto se rozhodl, že cestu svou do Matěj ovce odloží; obrátil se a šel touže cestou, kterou byl přišel, nazpět k domovu. Přišed k mostu, spatřil tu opět natažená tenata, a to mnohem vyšší, než byl právě opustil. Mrzut již přecházením, sáhl do kapsy pro nůž a začal tenata přeřezávati. Tu však shledal, že jsou drátěná a není možno je přeřezati. V myšlenkách upamatoval se na divokou honbu a nočního myslivce, který si zde z něho svůj žert tropiti chce a také mu napadlo, že zaklením se takového pokušení sprostí. I zaklel, a okamžitě se tenata přetrhla s ukrutným hřmotem, jako by mnoho drátů se zpřetrhalo, a z lesa slyšel posměšné volání: »To jsem tě napálil.« Načež chasník odpověděl: »A já jsem ti svým nožem dosti způsobil, že celý týden na tenatech budeš míti co opravovati.* Pak šel chasník bez dalších překážek domů, kam o 4. hodině ráno došel. Často o příhodě své pak výpravo vával.

Mlýnské kameny mívaly taktéž svá pojmenování, která označovaly buď jich původ, jakost neb vady. Dle původu svého nazván a) dokesák, že byl zhotoven v lomu v Doksích; ř) douhravák z Doubravic u Miletína ; c) k r ť á k neboli g e r t ň á k z Krtů u Podbořan ; ď) 1 a n-žovák z Lanžova u Hradce Králové; é) při le pák z lomů v MaL Přílepích u Loděnice na Kačáku; /) těšnovák z Těšnova u Mnich. Hradiště;g) vamberákz Vamberka u Rychnova n. Kn.; h) žehrovák z Kam. Žehrovic u Nov. Strašecí a i) žitavák ze Žitavy v Sasku.

Mlýnský kámen býval druhu pískovce kamenouhelného. Dle vady své nazván hrachový, pak-li při mletí písek velikosti hrachu z jádra svého pouštěl a tím mouku znečišťoval. Měl-H rozpukliny, nazván byl střepovitým; byl-li na jedné straně těžší, byl váhovitý; pouštěl-li při mletí větší kusy zvětralého vápence ze svého jádra, byl mozkovitým; byl-li při krajích jádra měkčího, než uprostřed, tak že kraje jeho více ubývaly, byl boehníkový; příliš hustý = zalehlý, zalitý nebo slévač; byl-li z pískovce hrubozrnného, nazván j ádrnáče m; měl-li