v jádře svém mnoho křemínků, byl peckovítý; dle vlastností jádra vůbec nazván na př. kámen měkkého, tvrdého, hustého, drobného, hrubého a otevřeného jádra. — Dle složení svého jádra byl kosák, pakliže léta jeho kosou ležela; ležák měl léta s vodorovnými vrstvami a měl-li léta prostopadná, nazván byl stojákem.

Koš k nasypání meliva vsazen byl nad dírou běhouna do lili s příčkami nebo-li rámu, jichž oba konce spočívaly na vodorovně položených, vyhraněných břevnách i zv. stál cích, jejichž čepy vsazeny do dlabu sloupců a podloženy nástavky, v zadu delšími, z předu kratšími, tak že koš i lihy nakloněny byly za účelem snazšího vypadávání meliva z koše. Pohyblivé dno koše — korčák — zavěšen byl na lánku (provazu z lípového lýka) nebo-li lyčáku, uvázaného a provlečeného skrze 6 železných kroužků. Konce lyčáků, v přední straně korčáku zavěšených, obtočeny bývaly na obrtlíku, v příčce na předním konci ližin vsazeném a ten dřevěnou paličkou obracen a zatloukán; aneb býval též zavěšen a obtočen na válečku, kterým poloha a uzavření výmětu v korčáku pomocí ozubeného kolečka s 2 západkami stanovena. Výkon ten nazván >ďávati do kamena*, neb opačně »bráti z kamen a«.

Dnem koše nebo-li korčákem otřásal rejlík (chybně později >rej-holee«), upevněný v hlavě, spodem na dně korčáku přibité. Rejlík třel se o vnitřní obvod zdířky, vsazené na pokraj díry v běhouně a opatřené ozubem, tím že jej pružinka přitahovací, vsazená do postranice lih, na obvod zděře přitahovala a sesmeknutím rejlíku se zubu zdířky melivo z kočárku do kamene vytřásáno.

V předním štálci zaklínován byl varhaněk na předním konci čípkem železným opatřený, na němž pružinka klapací neb stí-rací nastrčená a hluboko až na kypřiči v kameně sáhající melivo na stěnách díry kamene se usazující stírala a zároveň jsouc napínací tětivkou, na pružině štálcové přivázanou na vnitřní obvod zdířky ozubené přitahována, spůsobila známé idylické klapání mlýna a tím i volný neb rychlý běh kamene ohlašovala.

Vertikální snížení neb zvýšení docíleno bývalo pomocí lehčidla. V hraničních sloupech pod svory prostrčeny byly v délce svorů příčky, na něž (rovnoběžně pod záklopou) položen byl vyhraněný trám kobyl i ce, v které uprostřed výše uvedený náraz (lůžko pro konce vřetena) byl zapuštěn.

Jedna příčka byla pod svými konci v dlabech sloupů nástavky podložena a uklínována, druhá příčka byla jen v zadním sloupu uklíno-vána, z předu pod lehčidlem ale ve sloupu volně ponechána.

Přední konec její hlava, přečnívající z dlabu sloupu do mlýnice, pověšen byl na dolejším konci bud dřevěné dubové latě (na hasáku) neb železného, dírkovaného kusu železa t. zv. kozlíku.

Hořejší konec prostrčen otvorem v hlavě svoru a otvorem houslí od lehčidla a upevněn také zde t. zv. hořejším svorníkem.