Nadzvednutím houslí (páky houslím podobné) a podložením jich kamenem mnohohranným zvýšena příčka, s ní současně kobylice, vřeteno, kámen běhoun nesoucí a otáčející. Kamenu se tímto nadzvednutím polehčilo; opačným spůsobem ale přisloužilo, aby drobněji mlel. Kamenu podloženému i také upravení lehčidla říkávalo se skládání.

Pro skládání posílávali chasníci na 1. dubna (aprílem) nového učenníka vtipu toho neznalého a při novotě své v učení nevědoucího, co »skládání< znamená, s pytlem do sousedního mlýna, mnohdy značně vzdáleného, kdež chuďasovi celou čtvrt směl ku spodkového (spodního kamene) do pytle naložili, tak že znaven a zpocen pod tíží tou div neklesl. —

K výkonnému či pracovnímu ústrojí mlýnského složení druží se také hasačert čili pytlování a žejbrování. Hasačert skládá se z válce zdířkami a 2 čípky okovaného, odrážkou a 2 róž-kami či rohy opatřeného, který čípky svými do pánvic příček mezi 2 sloupy pod moučníkem vsazen, nárazem odrážky na péra vačku, upevněného na vřeteně pod kladnicí, se odrážel i vrtěl a tím otřásání pytlíku moučného, navlečeného na rozích skrz loktuši (neb plachtu) do moučné truhly, a vysévání mouky spůsobil.

Moučná truhla zavěšena byla zadkem na sloupy od pytlování a předkem na šrotovníku (truhle pro výmět od pytlíka) položena aneb postavena na vlastních 4 nohách. Celo její, v kterém pružinka, pytlík napínací a péro, napínací žejbrovadlo, vsazeny byly, bývalo mnohdy pěknými řezbami v koruně křtaltovné okrášleno a mládkové rádi také obrázky i riskontami loterními je polepovali.

Bortnice či boky truhly i zadek byly otevřeny a pouze loktu-' šemi (plachtami) zakryty. V bortnici jedné strany truhly vyříznut byl výmět a zatrírán šoupátkem,

Mouka vyhrnována (vybírána) přihrnovačkou (prkénkem) a vymetána z truhly kosinkou (křídlem z husy).

Na vršek čela položeno předním koncem víko truhly, opatřené komínkem, aby výpary z teplého meliva, spůsobené třením kamenů, odcházely, na stropě víka se neusazovaly a mouku neznečišťovaly. Zadní konec víka upevněn skobami na moučník k výmětu od kamene- K témuž výmětu, do vnitř truhly sahajícímu, zavěšeno zad n í kožené hrdélko, které opatřeno bylo čtyřhranným kruhem s uchy, z nichž jedno do stěžejky (skobky) vstrčeno, druhé na čípek v moučníku navlečeno a závlačkou nebo svorníčkem upevněno. Uprostřed pytlíku byl kožený dvojily pás (prostředek nebo střen) s přišroubovanými oušky nebo rožky (rohy) vlastně na jich konce holé neb i okované železnými (plechovými) tulejkami navlečen. Špalíček uvnitř prostředku upevněný, který zabraňoval, aby melivo v prostředku vězeti zůstávalo, slul duše. Dolejší čili přední hrdélko pytlíku prostrčeno bylo otvorem v čele a v ouškách hrdélka prostrčené tažení (řemínek, nebo