Píseň a tanec „do kolečka" na Chodsku.

Názvem »do kolečka* nebo »do kola« označují se na Chodsku písně taktu vesměs třídobého, velmi rychlého tempa*), spojené s krátkými, jednu, dvě, tři sloky obsahujícími písněmi, rázu tedy popěvkového, ač poeticky hlubší a s tancem: točením na jednom místě. Tento druh jest pro Chodsko charakteristickým, nebo lépe řečeno nyní jest, kdy jinde všude zavládla muzika t. zv. panská, jak na Chodsku, kde již též hojně se vyskytuje, říkají. Jsou to smyčcové nástroje s flétnou a klarinetem nebo ještě oblíbenější plechová muzika s klarinety, ohromující svým pustým rámusem v malých světnicích venkovských hospod. Proto zbylo »do kolečka« již jen Chodsku. Neboť nástroj, jemuž jest tento druh písně vlastní, jsou dudy a v pozdějším vývinu dudy s klarinetem a houslemi, t. zv. »selská muzika*, jak na Chodsku hrává.

Když jsem si psal poznámky při sbírání písní chodských před dvěma lety, uznal jsem, že typ tento není vlastně chodský, nýbrž du-dácký, a vytkl pravděpodobnost jeho bývalé existence i jinde, kde dudy bývaly. Ovšem konstatování toho možno bylo jen u starších lidí, pamětníků bývalých časů. Náhled ten potvrdil se mi úplně o prázdninách r. 1905, kde na Merklínsku, Budějovicku, Veselsku a Třeboňsku po písních, hlavně však po dudáeké muzice, jsem pátral. I tam všude byl dříve tanec »do kola*, ba převládal mezi všemi. Ovšem někde byl tempa poněkud volnějšího, což vysvětlitelno jest prudkou povahou Chodů, klerou ještě nyní dosti zřetelné od sousedů se odlišují. Mnohé písně Erbenovy sbírky jsou nepopiratelně téhož druhu, některé z nich jsem mohl se svojí sbírkou ztotožňovati. Bohužel určité rozhodnutí v ostatních případech jest velmi obtížné, neboť často zápis vlastními názory sběratele modifikován jest značně ve volbě tempa, úpravě taktu i rytmu, i když správné zapsání melodie ¦— což jest to nejjednodušší — předpokládáme.

Tím více vážiti si jest toho, zastihne-li se takovýto genre lidového umění ještě živý, tak jako na Chodsku. Ovšem i národní píseň v pravém toho slova smyslu zaniká neúprosným dechem »civilisace< (nejvíce vojny, pak i zvláštním poměrem města Domažlic k okolí, rázu kastovnické vyvýšenosti proti všemu »selskému«). I na národní kroj zhoubně to působí-