sanytru a ručničního prachu následující předpisové za jediné pravidlo sloužiti a bedlivě zachováni býti mají.

§ 1. Všecken v zemi a na zemi se množící sanytr jest zemoknížecí výhradné vlastenství, pročež nesmí se pro jiného než pro Pána země kopati, a vejhradně jen k jeho rukoum z něho ručniční prach dělati.

§ 2. Nejvyšší zpráva a řízení toho zemoknížecího regále a všech na něj se vztahujících důležitostí jest jenerální artylerie direkci svěřeno, která dotčené řízení v každé provincii na okršlní komando artylerie té krajiny přenesla.

§ 3. Žádný nesmí pod pokutou doleje (§ 12) oznámenou ani v své vlastní ani v cizí půdě sanytr kopati, ani v domích, maštalích, stodolách, a kůlnách sanytr v sobě obsahující zem vykopávati, aneb pryč odvážeti, kdo k tomu od naddotčeného ouřadu písemním povolením vejslovně nadán a ospravedlněn není. Podobným způsobem nesmí se od nadaných sanytrníků vykopaná prsť, a po zemi stěnový rum z všech chlívů a maštalí, stodol a kůlen nikdy vyvážeti, dokaď nadaný sanytrník takovou zem aneb rum na sanytr nepotřeboval, aneb za nepotřebnou nevyhlásil," nicméně jsou dobyvačové sanytru zavázáni, vyluhování té země aneb rumu ve třech dnech předsevzíti, a nepřetržené v tom dále pracovati. Též tak musejí i všickni ti, kteří ručničný prach dělati chtí; stejným povolujícím listem od Našeho naddotčeného ouřadu artylerie zaopatřeni býti.

§ 4. Pročež mají se všickni, ježto sanytr a ručničný prach dělati chtí, u zmíněného ouřadu hlásiti, který každému, jehož k tomu za schopna uzná (s výhradou židů) povolující list udělí. Kdo bez takového povolujícího listu sanytr aneb ručničný prach dělá, bude pobráním zhotoveného zboží, a peněžitou pokutou po osmi zlatých vídeňského haltu (verunku) z každé libry trestán.

§ 5. V zemi již skutečně se vynacházející prachárny (pracho\é mlýny) mají se ostatně v svém běhu zanechati, a tak dlouho, pokad se podlé poukázání a předpisu zachovají, které generální artylerie direkce k dobrému Našeho Eraryum a veřejné služby jim vydati za potřebné uzná, pro zmíněnou artylerie direkci potřebovati, v příhodě ale tomu protivné, aneb kdyby se nějakého přestoupení dopustili, mají ihned zavřeny a vyzdviženy býti.

§ 6 Udělené povolení, sanytr aneb ručničný prach dělati, nemá se nikdy za právo na domě aneb gruntu vězící držeti, nýbrž ano zhasíná jak brzo osoba, které uděleno bylo, umře, aneb také, jak jen jí z nějaké příčiny od ouřadu odňato bude. Pročež jest toliko osobní právo, a nemůže z vlastní moci někomu jinému odstoupeno, aneb zastaveno, a tím méně v dědictví odkázáno býti. Jen ouřadu artylerie náleží takové prázdné učiněné místo znova propůjčiti, při čemž ouřad ovšem na pozůstalé dědice í^anytrníka neb prachaře, s nímž dobře spokojený byl, obzvláštní ohled vezme. Co ostatně takovému sanytrníků a prachaři na nástrojích a nářadí vlastně přináleží, to ovšem má vždy jemu a jeho dědicům k svobodnému vládnutí zůstati.