1778. přednesl starší tovaryš žalobu naproti Janu Hofbauerovi a Frant. Jandovskýmu, že proti § 11. articulí jsou hráli v karty. Obžalovaní, nemohouce tomu odepříti, vyznali. Dle generalií usneseno, aby jedenkaždý pokuty 3 kopy grošů složil; pokudž ale prositi budou, tak a nejinače po 2 zl. složiti mají, aneb 3 dni arest přijmout. Přijali, nemohouce pokutu dáti, vysázený arest.
Tovaryši řezničtí nebyli spokojeni se svými jmény. Nestačilo jim křestní jméno ani příjmení, a proto při vyučení vykoupili si ve svém cechu jméno nové, zvané tovaryšské. Jaká jména si dávali, o tom zachován v registrech zápis o schůzce cechu z dubna 1768. Při schůzi té byli tovaryši: »Frant. Stegl, jinač jelínek, Jos. Hovorka j. rozmarýna, Jan Kvadrát j. skočdopole, Ant. Jarosil j. červená růže, Mart. Šlechta j. lilium, Karel Frencl j. jelínek mladší, Jos. Vorel a Blažej Furner j. skočdopole.« Jméno tovaryšské bývalo dosti drahé, snad dražší než křestní. Václav Pane dal 3. Febr. 1771. za jméno »karafiat« 1 zl. 10 kr. do matky pokladnice a Václav Bulka tolikéž. Chudému slevili. Jos. Hampl měl dát za »b í 1 o u růži* 1 zl. 10 kr., »ale z ohledu na jeho nemožnost* udělali mu to za 17 kr. Tovaryši starší, nebo odjinud příchozí si svá jména v domácím cechu obnovovali. Dne 8. Juni 1772. obnovil si Filip Milinzertl jméno tovaryšské za 15 kr. Antonín Plaskavec »6. dne měs. Februaris 1780. si v poníženosti koupil jméno tovaryšské »marjánku«. Poslední zmínku o jméně tovaryšském našel jsem v roce 1781., kdy dne 21. Aprilis koupil si řeznický tovaryš Karel Zdráhal jméno »r o z m a r i n u«.
Fr.. Tischer:
Chrt, vlk.
Báseň bez samohlásek, již složit Vácslav Brnžv a v hudbu uvedl Antonín Chtl.
V archivu Jindřichohradeckém chová se píseň, kterou zaslal Václav Brnžv (Branžovský ?) a kapelník Ánt. Chtl (Chytil?) dne 30. listopadu 1856 Eugenu hrab. Černínovi zároveň s českým vlasteneckým listem. Píseň o 40 slovech nemá žádné samohlásky. Jest to báseň žertovná na řeč českou proti výčitkám známým. Srv. Český Lid XIV. 490.
