Asi před a po r. 1800 šatili se v Srbicích (okr. Domažlický) takto: Silný trojrohý klobouk, pod kloboukem pletenou, dlouhou čepici se střapcem. Jiná čepice byla vydrovka*) (aksamítka) asi za 12 zl. Na krku ouzká, krátká, vlněná šála (»haraska«). Kabát dlouhý šerkový bílý {až po kolníky), do nějž těžko bylo se zapnouti — byl úzký. Ke krtinám a na svatbu byl kabát soukenný modrý. Knoflíky veliké, kovové a to po jedné straně kabátu. Na všední den kazajka a vesta (kamizola). Kalhoty žluté kožené (skopovice), krátké; punčochy bělavé, vlněné, střevíce s přeskou, nosili také boty. Rukavice soukenné, s jedním prstem (palcem); vnitř byl spratek (kůže kočičí nebo jiná), vně buď po celých nebo jen kolem ruky obruba z kůže liščí nebo psí.

Dřevěné dýmky, podobné hasičským helmám, které sluly >brady«, potom dřevěné »uherky*, také hrnčené dýmky. Porculánek neznali. Hůl nosili rovnou lískovici, trnovku — hůl s ohnutou berličkou nosili jen vzácní páni.

Po r. 1808 kroj se změnil. Klobouk tvrdý s kulatou střechou, (ale ne velkou) jako u sousedních Lohovčických. Okolo sametová ozdoba (pentle), na tři prsty široká s bílou přeskou. Čepice pod klobouk zase pletené (trikotové), rozličně barvené, pak vydrovky. Kabát soukenný modrý, úzký, knoflíky cínové, v nichž byla kostka a v kostce žluté, drátěné ouško. Svobodný chodil v modré neb černé manžestrové kazajce, a po oženění nosil teprve kabát. Kalhoty kožené skopovice, jelenice, srnčí až