str. 344
Čo mi nechal mój milý; Potom sa já budem vydávati, Keď přijde domov z vojny. Ten ručníček červený, Odpadel mi do rieky, Potom sa já budem vydávati, Až keď budu ořechy. Ten ručniček červený. Odpadel mi do hlíny; Potom sa já budem vydávati, Až keď budu mal ny. Ten ručníček červený, Odpadel mi do vody; Potom sa já budem vydávati, Až keď budu jahody. Moja milá neverí: Že já pójdem do vojny; Ale ona potom bude veríf. Keď ma vidi na koni!
|
Koňmi doma, miesto ve vojně zabitý.
Čo sa stalo v nove, v farárovem dvore!? Zabili Janíčka richtárove koně. A keď ho zabili, po ňum pošlapali Košielenlu te.ikú na ňom roztrhali. Košielenka tenká, šitá dolu krajom, Šila ju má milá pod zeleným hájom. Keď ju vyšívala, pekne si spievala; Keď mu ju dávala, žalostné plakala. „Na čo ti, šuhajko, ta košielka bude?
Ty pojdeš do vojny, kto ju nosit bude?" „„Keď ma dorúbajú: bude mi na
raný; A ked ma zabijú: bude mi do jamy.""
|
Turkamí dorúbaný chlapec:
V tom podhradském poli dvanást
chlapcov stojí.
Ej, a z tých dvanásli jeden dombaný, Ej, čo ho dorúbali Turci se šablami. A keď ma zabili, pochovat ma dajte, Ej, pochovať ma dajte s vrška do
doliny.
S vřška do doliny, do tej zahradečky; Tam ma pochovajte medzi dva
hřebíčky;
S vřška do doliny, pod bielú laliju. Však somé povedala : že fa tam zabijú.
|
Milá chce vyměnit z vojny milého.
Pri Dunaji šaty peru, Tam husári mašírujú. Viděla milá milého, Žalostné volá na něho: „Milý, milý, vyměním fa! Za sto zlatých, dajúli fa !" „„Nedajú, milá, nedajú: Tažko vojáčka dostanu.""
|
Emil Horský:
Duchovní lékárna domácí.
V sličné úpravě a v slohu lidových modlitbiček, bez udání jména spisovatelova, vydal Jos. Rudl v Praze r. 1840 zajímavou skladbu s obrázkem, jehož reprodukci přidáváme. Skladba, dnes již vzácná, zasluhuje pozornosti pro mravoučnou tendenci i způsob, jak obrazně připravuje se lék pro bolesti a trápení duševní.
Duchovní lékárna domácí. Čiň vše s Bohem a nic bez něho, Boha milého. Vykonávej vše k větší slávě Boží. Pomni, že vyšel člověk od Boha a trápením k němu že se navrátí. Nedej se požíváním sladkostí tohoto života svésti. Pán dal kvítkům medu, aby ho pilná včela nalezla. Bdi nad nepřátely svými — z nichž největší — jest srdce tvé. Nezoufej ! Prostředky. Trpkosti-li na této pouti najdeš, z předepsaných zde líků vezmeš: Vezmi slze z potoka bohabojnosti. — Vlij je v nádobu obětovnosli. Do toho dej sůl vědy křesťanské; přidej k tomu růžový olej získaný z nábožné trpělivosti; a nezapomeň na kořínky almužny chudým udělované. Věz, že i ten dárek, malý dosti, pomáhá tvým statkům k velikosti. Dále vezmi šťávu: víry, naděje a lásky, a bohatě vše spoj, a
|
