nic nepomůže, že tato a jiná urozená paní nosila kotilion, žampr, sack, kanduš, Bauernbeltz, švejdský kožich, karsetl, švedlan, Rossin, kanduš-beltz, mantilion, manterle, Polischen Beltz, karsetel-mieder, schlůngen-mieder, evangelische můder, duppelle můder. Aniž také nepomůže Balatinel čepec, vysoký čepeni, netopejrový křídlo, šifličkový čepec, Taghauben, Schloffhauben, Nochthauben, Tachelhauben a co více těch ďábelskejch nástrojů, o kterejch slaré, české matrony nic nevěděly, jak staré malování ukazuje, ale sprostě v poníženosti živy byly, s dobrými skutky slávu nebeskou dobejvaly ; ale tito naše vystrojené, strakaté, kadeřavé, klíštkami přičmouzené sojky celej rok Slova Božího neslyší, sotva den sváteční mši svatou, poněvadž od rána blíž poledne v šněrování kšírování, utahování, špendlení, vlasů připalování a na sobě kliků háků, láry fáry zavěšování čas mařejí . . .

Však vídáme, kde ňáká slavnost s odpustky se koná, ty mrto- a vrto-hlavé ovce málo se najíti dají, o postech naprosto nic nedržejí a pravějí: že z mouky potravy jim nadejmání, mdlé žaludky působí; o almužně málo vědí, protože ty kurtyzánské oděvy mnoho stojejí. Žádá-li kterej chudobný urozenou paní za almužnu, k němu praví: > Naděl vás Pán Bůh, tatíku, nic tu neníN Tak tu nic není, však nevíš sama, kolik šátků všelijakejch barev v tvej přiskřinkách se nachází. »Nic tu není, jděte s Pánem Bohem !< Nic tu není —- krajky holanské a englické, a jiné všeliké nástroje na to smradlounské tělo se nachází. »Nic tu není, přiďt& podruhy !< Tak nic tu není? Však psíkové ležejí na seslích a mají pečenky nakrájený, nad nima vzívají, jsouce nažraný. »Nic tu neníN Tak když tu nic není, řekne někdy Kristus Ježíš k vám, vystrojené modly : . . . Tak jděte ve jménu všech cukrlů, šarmontlů, s těma koteliony, kanduši, adriany, do ohně věčného . . .

Taky v tom naše křesťanské ženy následujou dcer Siónských, mnohá co vidí na některej od stavu, již to míti musí a nepozorují konec, že z toho pochází kyselosti, hněv. Pravějí od stavu paní, když tak městky se nositi mohou, v samým hedbávím, zlatě, stříbru, jim zle nemusí bejt, ať všeliké platy na ně se ukládají.«

Následující mistři ovčáci uznávají za dobré, aby pro zachování ovčího dobytka, do lízání uvedené koření dáváno bylo: Mistr Chude-nický. Peluněk, puškvorec a zralý suchý jalovec, vše dobře utlučeno, item mateřídoušku, pro starý dobytek. Item pro jehňata, volšovec (něm. Lungenwurzel), okolo sv. Jana trhaný, než seno se seče; musí se i s kořenem vytrhnouti, usušiti, potom ale na prach utříti. Jest to velice dobrý