jímá od začátku pečlivá redakce, dodává knize trvalé ceny pro studium vlastivědy české vůbec; vymyká se z pouhého rámce místních zájmů, místní topografie a lidovědy. Nepochybujeme, že při nynější neutuchající zálibě ve studiu vlastivědy české bude všude »Poděbradsko«, především v kraji, jemuž je posvěceno, i potom v každé odborné knihovně spolkové i školské i v pracovně našich historiků a národopisců s povděkem přijato, jako vzorové dílo, věcně správné, skvostně vypravené, jež vrchovatou měrou vyplňuje účel a obsah podobných krajových publikací, vydávaných péčí učitelstva, o nichž referujeme v českém Lidu. Přáli bychom i »Po-děbradsku« ze srdce, aby odměnou za všecku píli, námahu a obětavost redakci a spisovatelům dostalo se hojného, výslovně píšeme, platícího odběratelstva, aby ohromný náklad mohl se hraditi i dílo tak záslužné aby mohlo stejnoměrně a pravidelně pokračovati.

V tomto čísle upozorňujeme na výsledky studií jednatelky Archaeo-logické kommisse při České Akademii, pí. Barbory Hoblové, o krojích a výšivkách lidových na Poděbradsku z počátku věku XIX. Svědomité studie vážené autorky nejsou neznámy čtenářstvu Českého Lidu. Od začátku účastní se naší činnosti, přispívá směrodatnými články o výšivkách a úboru lidu českého, zvláště z Polabí, hlavně z Mladoboleslavska. Předností prací pí. B. Hoblové jest spolehlivost, s jakou píše, získaná patrně dlouholetým shledáváním materiálu, původního názvosloví, vyptáváním se u lidových umělkyň o způsobu techniky, vzniku a vývoji lidového umění. Neméně pečlivý jest výběr obrázků. Autorka má vlastní, bohatou sbírku i zná veřejné i soukromé sbírky, z nichž dovedně vybírá vše, co by slovný výklad objasnilo, doplnilo. Pokládáme proto za svou povinnost, upozorniti na studii pí. B. Hoblové o Poděbradsku, tím spíše. že autorka shrnuje tu v ladný celek řadu poznatků, posud odborníkům nepovědomých, jež, jak bylo řečeno, jsou výsledkem studia soustavného, dlouholetého, ovocem píle mravenčí i netajené lásky ke studiu lidového umění českého.

>Polabí žírné k rázovitému obrazu krojů českých přidalo osobitý typ svůj, zejména výšivky lidové, které, třeba se naprosto nelišily barvou, přece jsou dobře znatelný určitým tvarem ornamentův a jich uspořádáním. Mírné linie výkresů, úzké cestičky, jež samostatně lemují výšivky, připomínají klidnou /plochu roviny, proudem ladného Labe a křivkami jeho přítoků protkané; drobná, něžná kvítka, buď plochy látek v pestrém rozhození krášlící, nebo po lemech fěrtochův a plen v kytice seskupená, jako by se přestěhovala na výtvory umění vyšívačského ze svěží zeleně luhů a podrostu vážných doubrav, labskou vláhou sycených a břehy milé řeky rámcem vzácné krásy lemujících.

Některé odchylky krajového ornamentu Poděbradská vyniknou z přehledu výkresův a přirovnání k výšivkám okresů sousedních; dotknu se zde pouze věci jedné, na první pohled patrné. Na výšivkách z okolí nymburského a poděbradského, i na starších šátcích, vyšívaných hedvábím červeným, docela chybí »list bodlákový', na výšivkách boleslavských velice hojný. Motiv ten živě připomíná hvězdovitý okolek rozeklaných