stehem vyšitými, podél kostic od pasu vzhůru se pnoucími, neb úzkými portičkami zlatými, též kolmo od pasu přišitými. A nejen ozdoby, ale i svrchní látka šněrovačky byla pouze do pasu; níže byly šosy, mnohokráte rozstříhané, aby bokům nečinily odporu; byly upraveny bud ze silného domácího plátna nebo z kůže. K pasu přišil byl polštářek, >šorčík«, rovněž z plátna nebo z kůže zhotovený; býval buď jeden uprostřed vzadu, nebo na obou bocích po jednom. Polštářky byly vždy mírně vyduty a zadržovaly sukně místo boků, k nimž až šněrovačka nedosahovala. Na konec přišit uprostřed vzadu háček mosazný, ozdobný a široký, podobný háčkům, za něž u šněrovaček >s puntem« bylo šněrováno, a šněrovačka, jak ji šili krejčíři, byla hotova.

Pak následovalo pracné oblékání > suken«, které se poutkem, na límci ušitým, zavěšovaly vzadu na háček šněrovačky, napřed pak se límce podvlékaly pod přední špičku šněrovačky, kosticemi tvrdě stuženou. Sukně byly vzadu bohatě zřaseny v záhyby, k poutku proti sobě kladené, napřed nemívaly řas žádných a svazovaly se po straně přední půle. Všecky sukně z látek kupovaných měly hořejší část přední půle (za loket látky) stejné barvy, ale lehčí, levnější, kde bylo možno, z bílého nebo modře barveného domácího plátna. Toto > ledacos« zakrýval fěrtoch, bez něhož ani ženy ani dívky nikdy nebývaly; proto hleděly ušetřiti drahé látky. Jen když šaty určeny byly na svatbu, koupeno látky na celou sukni, a látky ušetřené tím, že část půle přední nahrazovalo »ledacos«, užito na střevíce svatební.

Vezpod ženy braly sukně »plátěnky<, »tištěnky«, »kanafasky«, které nosily »po domácku*. V zimě přidána k nim důkladná >péřovka«, sukně dvojitá, v prazích po šířce prošitá a peřím vycpaná. Potom obléknuty obnošenější nebo levnější sukně, naposled vrchní, která se uvázala v předu přes šněrovačku. Sukně vrchní byly bud prací, letní, nebo vlněné, »harasky<, »cajičky«, >mezutánky«, nebo hedvábné, tykytové, damaškové, morové, hlaďkesmorové a moresové. SuknS byly široké, že dobře obsáhly celý zvon 10 —12 sukní spodních, dlouhé do půl lýtek, dole u lemu s vysokým podsazením, z domácího plátna, nebo — byly-li z jemných látek, — z koupené látky tenčí.

Barevné sukně prací byly zdobeny příčným pruhem látky, krajkou lemovaným, vlněné vlnovkou z látky uměle a různě skládané, kterou v obloucích vlnovky doplňovaly růžice nebo vějířky z hedvábí složené, vatou podložené. Bílá cajička s červenými květy měla vlnovku žlutou, růžice fialové; sukni zelenou, »zelinkovou«, zdobila vlnovka růžová se žlutými vějířky. Hedvábné sukně byly okrášleny rovně přišitou stuhou odlišné barvy, zlatými třásněmi a knoflíčky, nebo někdy zlatou nití vyšit na ni pruh, stonek s obrysy listů, lehkým stehem. Ozdoba vedena napříč přes sukni v polovině výšky nebo nad podsazením; přední půle zdobena nebývala.

Rády nosívaly ženy i dívky sukně vrchní bílé (spodních bílých nemívaly), za stará bývaly to sukně šakonetové, u doleního Jemu široce vyšité, po látce vzhůru vyšita buď drobná kvítečka nebo věnečky, později