látek pracích, vlněných a hedvábných. Ozdobou jich bylo lemování ze stah, z látky s krajkami a třásněmi (byly-li fěrtochy hedvábné, s třásněmi zlatými).

Zvláštním druhem fěrtochů jsou fěrtochy bílé, vyšívané, a to starší z jemnějšího plátna, vyšité červeným hedvábím, »karmazínem«, nebo šako-netové, vyšité bílou bavlnkou.

Límec při uvazování kladl se přes šněrovačku a vázal se širokým pruhem látky fěrtochu, nebo stuhou po koncích zdobenou, takže splývala vzadu po sukni jako pěkný fábor.

Když byl uvázán fěrtoch, položen kolem krku šátek bílý šakonetový, do rohů střižený, řečený »půlka« neboli »radlička«, ozdobený buď vyšíváním, krajkou neb obojím. Složen křížem přes prsa, kde na šněrovačce přepjat zlatou portou, potom veden kolem pasu a vzadu volně svázán, aby konce kladly se na sukni.

Přes šátek vázaly opět ženy i dívky granáty, které na hedvábí navlečené přišity byly k »polštářkům« (vlastně válečkům), 4—5 cm. dlouhým, z různých látek upraveným, a to tak, aby řada nad řadu volně po prsou se kladla. Bylyť granáty 4—6 řadami jen v předu na hrdle a na prsou, v týle svazovány barevnou stužkou, k polštářkům přišitou. K řadě nejnižší přivázány dukáty nebo tolary, které později také přišívány pouze k barevným stužkám na hrdle. Naposled i tato ozdoba vystřídána zlatými řetězy, kterými bohaté selky hrdlo několikrát ovíjely.

K nedělnímu a svátečníma obleku ženy nosily »špenzry«, vatované kabáty krátkých životů s hlubokým výkroj kem, s rukávy u ramen vy dutými, u zápěstí úzkými. Ozdobou špenzrů byl přeložený límec, vzadu do půl zad dosahující, v předu užší, na němž opakovala se ozdoba sukně ve zmenšeném měřítku, a varhánky v pasu špenzr zakončující. Varhánky, tuze podložené, byly lemovány látkou téže barvy, jíž ozdoben byl límec. Vlněné a hedvábné špenzry byly vesměs vatovány; jen ty, které byly ušity z látek pracích, měly podšívku jednoduchou. Těchto lehkých špenzrů selky v zimě nenosily, jako neoblékaly vůbec za zimy obleků z látek pracích, kromě některých případů, o nichž bude promluveno; ale za to vatované špenzry nosily k příslušným sukním v zimě i za parného léta. Neslušeloť měniti oblek do kostela určený, ani nebylo za slušné pokládáno, aby ženy šly »jen tak v rukávech* do kostela; choulostivý též nebyly, írochu horka již snesly.

K ústroji svátečnímu příslušely punčochy bílé s klínovitým vyšíváním, nebo punčochy červené, k tomu z pravidla střevíce, kdežto v některých obcích byly v obyčeji pantoflíčky. Svatební střevíce hedvábné bývaly vyšívány zlatem.

Pro zimu ženy nezřídka mívaly kožíšky krátké do pasu, nebo s krátkými šůsky, rukávů, jako u špenzrů bylo, širších u ramen, v zápěstí užších. Starší kožíšky byly, jako mužské kožichy, srstí dovnitř, hladkou, vydělanou kozí bílou nebo zahnědlou navrch; dokola i u krku byly lemovány kožešinkou černou, kudrnatou, »gránkou«, přes niž se vpředu