O velikonocích nosily do kostela obleky bílé, ale nebraly k nim sukní vyšívaných s růžovými vespod — ty by byly rušily vážnost posvátného místa — ale jiné, méně zdobené. V takové oblékaly se také na pohřeb, a k nim měly i špenzry bílé z látek pracích a fěrtochy bílé bez ozdob. Tak provázely mrtvého nebo nesly ke hrobu družku zemřelou; ať třeba mrzlo »jen finčelo*, obleku neměnily, jen o košili více na se vzaly, a vdané mimo to šátkem na úzko složeným čepce k hlavě pevněji přivázaly. — Později, následujíce příkladu žen městských, vyměnily bílé Spenzry černými kabáty nového střihu, k nimž si braly černé zástěry a čepce doplňovaly stuhami modrými nebo fialovými.

Po domácku ženské nosívaly prosté plátěnky z hrubého plátna domácího prádla, z téže látky na modro obarvené a tečkami potisknuté, jmenované >tištěnky«, nebo kanafasky různých barev. I fěrtochy byly z látek právě takových, košile hrubší a prostší, »lajblíky«-šněrovačky, bez nichž ani doma nebývaly, obnošené, starší, na bosých nohách pantofle. Prostý oblek, tak vhodný do práce, zachoval se nejdéle.

Nejprve dívky přestaly nositi vínky a pěkné šátky karmazínové, místo nich kupovily si a nosily šátky hedvábné, potom přešity špenzry v kabátky po novější módě městské, původní, svérázné výšivky zaměňovány levnějšími trhovými, v městech kupovanými, až kroj odložen zcela. Jen babičky zůstalý mu věrny, a když ne celý, tož alespoň některé části jeho nosily až do smrti.

K obleku ženskému dobře se hodil tvarem i barvou oblek mužský. Všimněme si jonáka svátečně vystrojeného! Měl na sobě žluté »zvířetice«, na bocích ozdobnými figurami pošité, nebo manše.strové kalhoty černé s páskou a přeskou pod kolenem, punčochy bílé nebo černé, k tomu střevíce nebo vysoké boty »německé«. Bílá košile u krku a široké rukávy v zápěstí byly zřaseny a všity v úzkou modrou pásku plátěnou, svazovaly se tka-nicemi. Košile bývala kolem rozparku, na prsou prostě obroubeného, ozdobena úzkým pruhem vyšívání barevného. Přes košili oblékán byl soukenný punt červený, modrý nebo zelený, celý z jedné látky, sahající vysoko ke krku a hluboko přes boky. V předu punt zdobila hustá řada dírek a lesklých kovových knoflíků, na úzkém, stojatém límečku, záklopkách kapes a kolem rozstřiženéko šůsku uprostřed zadního dílu pořízena různobarevným hedvábím výzdoba z drobných kvítků a lístků zelených, jak je vyšívali krejčíři. Ústroj doplněn měkkým kloboukem černým, plstěným, k svatbě dražším kastorovým, který byl otočen barevnou stuhou nebo páskou vyšívanou a kyticí z kvítí umělého, v létě z čerstvého, rostlého.

K tomu kroji »chlapců« příslušela kazajka krátká, sahající do pasu, černá manšestrová nebo soukenná barevná, s úzkými rukávy, bez ozdoby, u krku jen s úzkým stojatým límečkem, s lesklými knoflíky v předu, většími než u puntu, na něž se ani zde ani tam nezapínalo.

Všedního dne v létě do práce stačily spodky bez punčoch. Neměl-li chasník koženky dvoje, natřel ty, které měl, v sobotu večer žlutou hlinkou a měl v neděli »nové«. — K obleku všednímu byl punt starší, obnošený,