ale na dlouhých kožiších byla ozdoba šíře rozvedena. A nejen lem byl vyšit, ale kožichy měly také zvláštní ozdobu nad pasem, který byl rovněž z kůže a několikrát po délce hedvábím zeleným, červeným a modrým proštepován, v předu pak tuze k tělu přitažen. Nad tím pásem z proužku, znázorňujícího vělévku, vypínaly se vzhůru stonky s kvítky, nad nimiž uprostřed zad trůnil květ největší nebo svazek květů. Podobně z proužku lemujícího výstřih hořejší, od něhož kvítka menší dolů se skláněla, nížil se doprostřed zad věláí květ tak, že záda kožichu byla nejvíce vyšívána.

V zimě nosili muži i chlapci boty vysoké, o jejichž holinky zvonily v předu nebo po stranách přišité třapce z řemínků. Do práce brávali mužští dlouhé kabáty plátěné, režné, dlouhých šosů, které zastrkovali do kapes, aby jim v práci nepřekážely nebo blátem se nezastříkaly.

Výšivky hotovily švadleny, konajíce práci »na rámu*. Vyšívaly a šily části obleku, vínky, čepce, všecky druhy šátků, sukně a fěrtochy bílé, košile ženské i mužské, k domácímu prádlu pak i koutra, cíchy, ručníky. Vyšívaeím materiálem bylo hedvábí červené a černé, bavlnka také červená, někdy modrá, a bavlnka nebo nit bílá. Zlatem vyšívány opět vínky, čepce, košile a fěrtochy, fábory, límečky, náprsenky; střevíce ženské zlatem vyšité byly odevzdány řemeslníkům, aby je dodělali.

Vyšívaly dle počítaných nití nebo zase stehem dlouhým a smyčko-vacím, pořizovaly výplně prolamováním (»kátry«) nebo šitým mřížováním (»baboučky«) a na čepcích uzlíčky kolem ornamentu vypoukle provedeného, konečně i náložkami a protahováním na tylu.

Z prací těch dojista nejstarší jest vyšívání na koutrech dle počítaných nití. Výšivky takové pořizovány dle starých, dochovaných vzorů, přenášených téměř beze změn na plátna, jež ustálená potřeba rovněž beze změny zachovávala.

Na ozdobu kouter užito jest trojího způsobu šlehů: nepřetržité pruhy nebo části vzoru těsně seskupené vyšity jsou »copánkem«, jednotlivé menší skupiny a řádky »křížkem«, zákruty, kolečka, větévky stehem čárkovým Úzká obruba, ušitá obyčejným způsobem nití bílou, bývá obšita bavlnkou té barvy, jakou jest vyšíváno, a to stehem smyčkovacím, při čemž stehy jsou buď rovnoměrně rozloženy, nebo po dvou až čtyřech seskupeny. Nad tou obrubou základnu vyšívání tvoří jednoduchá linka -z copánků, nad níž vzor sám, ať sBstrojený ze stylisovaných tvarů k-věti-nových nebo jiných, jest upraven obyčejně tak, že jednotlivé skupiny činí čtverce komponované na stonku úhlopříčně položeném, a jen zřídka tak, že se rovnoměrně vyvíjejí do čtyř stran.

Ukázkou tohoto způsobu výzdoby jest koutro vyobrazené čís. 2 (str. 357). Nad obšitou obrubou proveden jest pás vzoru, který v moravském vyšívání nazván jest »sekáčem«; nad tím jsou čtverce se žaludy, ze středu vyrůstajícími. Celý vzor jest 20 cm. široký; je stejně rozložen po třech stranách každé půle; po sešití obou půlí vzniká ve středu koutra pruh 40 cm. široký. Vzor ten vyskytuje se nejen na Poděbradsku, v okolí Nymburka, ale i na Mladoboleslavsku. Zjištěno jest, že jedno koutro tím