studentských a často jsem si položil v duši otázku: proč se mnozí bojí tak mé stařenky, jež byla přec jen vtělená dobrota, laskavost a hluboká zbožnost? Báli se jí, že pomáhala zelinami a >zaříkáním« . . . báli se jí, že uměla »čarovati«. A já u ní strávil své dětství a obyčejně svátky a z části prázdniny studentské i vojenskou dovolenou a nic jsem u ní neviděl »čarodějnického«, než to, že byla ženou vzácné a veliké víry v Boha a že se vroucně modlívala ve své samotě, že znala výborně zeliny a byliny a jejich účinek o sobě nebo smíšených (květu, kořínku, listí atd.) Pochytla to vše, jak ráda přede mnou vzpomínala, od svého nebožtíka muže.

Probíraje se jednou v různých věcech po jejím, v mladém věku zemřelém (r. 1869) jediném synu Augustinovi, bývalém hospodářském adjunktovi na panství Pačlavském — přišel jsem na knížku >zaklínání«, o níž na počátku se zmiňuji. Chovajíc knížku, památku rodinnou, modlila se a mnozí modlitby její měli za „čarování*. Vycítil jsem, že její víra v Boha — byla její > čaroděj nickou« silou a že tu asi modlitbou doplňovala daný zeleninový lék. Užívala-li tudíž kdy modliteb zaříkacích, nevím. Mám ale za to, že je znala. Zaříkávači modlitby — jak v textu knížky samé se uvádí — pocházejí z počátku 16. století.

Zaklínači modlitba. Ježíš Nazaretský, král židovský, rač zachovati nás od všelijakého neštěstí; o Bože, vyslyš nás všecky. Pokoj Pána našeho Ježíše Krista budiž se mnou; stůj, střelo, kolko, meči, stůjte vy všichni zlí lidé, nezabíjejte mě a nemučte mě a nic zlého nemůže mně uškoditi skrze Boha Otce, rány Boha Syna, Boha Ducha svatého. Stůj, meči, kolko! stůjte i vy všichni nepřátelé mojí skrze předivný způsob Pána a Spasilele našeho Ježíše Krista; stůjte kolko, zlí mojí nepřátelé, nemučte mě, nic zlého nemůže mně uškoditi skrze Pannu Marii a její Pannenství; stůjte všichni zlí lidé a vy mojí nepřátelé, skrze sťatí hlavy svatého Jana, Křtitele Božího; stůjte, střely a kolko meči, zlí mojí nepřátelé mě nezabíjejte a nemučte; nemůže mě nic zlého škoditi pro svaté patriarchy; střelo, meči, kolko zaklínám vás skrze svatou čistotu Marie Panny, aby se nic zlého nestalo skrze pomoc . . . (nesrozumitelno) . . . a spravedlníkův, zaklínám vás skrze neviňátka, které dal Herodes zamordovati f t t- Stůj, střelo, meči, kolko, zaklínám Vás skrze Narození Pána -našeho, Ježíše Krista, skrze zmrtvýchvstání a nanebevstoupení a skrze seslání Ducha svatého na Apoštoly, pro svaté anděly a archanděly, pro všechny muže Boží, kteří jsou na Obloze Nebeské, f stůjte,1 kolko, zlí duchové i vy mojí nepřátelé, zaklínám vás, abyste mně nic zlého uškoditi nemohli — skrze moc Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého, Amen. Původ modlitby zaklínači a její moc. Tato slova svatá — jsou od samého Pána Boha a Jeho Božskou Milostí v kostele posvěcena, plnění se všemi dary Ducha svatého potvrzena od církve svaté vší říše nebeské, že tato svatá slova užitečná a prospěšná jsou jednomu každému zbožnému člověku to k jeho zdraví a štěstí skrze kříž odpuštění i k jeho všemu dobrému. Za první: Kdo tato svatá slova sobě vážili, je věřiti,