str. 384
Jestli mu potřeba je čeho,
nechaje jiného všeho,
vstana sám sobě to spraví,
a tebe té práce zbaví.
Protož pomysli nejprv o tom,
posede hniž sebou potom.
Po dobré chvíli k tomu vstaň,
mezi tím vždy to dílo haň.
Budeš-li ho moct pozbýti,
této rady hleď užíti.
Řka, kej je čert po tom díle,
nemámť k tomu nyní chvíle,
aneb ukaž na jiného,
přichovávej zdraví svého,
pakli vždy musíš dělati,
hleď to čistě obreptati.
Ničehož nedělej s chutí,
leč tě hned k tomu přinutí.
Dělaje rozprávěj pilně,
mých mravů ostříhej silně.
Kdo co mluví, pilně naň hleď,
a můžeš-li, trošku poseď,
bude-li tě kdo trestati,
pomniž zase odreptati.
Za jedno protivné slovo,
odpověz hned zase mnoho.
Nedej sobě slova říci,
čiň, jakoby se chtěl vstýci.
Nechť on prosí nebo laje,
učiň se toho nedbaje.
Na své řeči hled vždy státi,
hospodáře nic nebáti.
Jestliže tě kdy z čeho tresce,
směle naň s řečí utec se,
s hurtem v jeho řeč jemu vskoč,
řkúc, laješ mi a nemáš proč . . .
Když pak na službu přijdete,
ochotně se zatáčejte.
Však ne dlouho, než den neb dva,
potom se hejbejle ledva. Paním svým na se křikali, hned zprvu nemáte dáti. Budou-li vám kdy proč láti, hleďte na ně zas foukati. Dobrého slova nedejte, naopak všecko dělejte. Pakli vás k dílu přinutí, toho nedělejte s chutí. Ale všecko obublejte, každé slosro odreptejte. I ten obyčej mívejte, s hněvy k jídlu chodívejte. Na mísách, hrncích se mstěte, udělajíc škodu, zapřete. Budou-li kdy paní chtíti, vám láti, neb vás bíti, vyj douč před dům na ulici, neb na mazhaus před světnici, křičte, plačte, naříkejte, jakoby vás kdo bil, stonejte. Řkúc, že se vám křivda činí, tak slyšíc to lidé jiní, budou vašim paním láti, vy pak se můžte zasmáti. Paní vaše za to se stydíc nebudou vám brzo láti víc. Musí s vámi dobře býti, bojíc se vašeho ujití. Také když se váš čas blíží, svatý Havel nebo Jiří, a kde zůstat nemíníte, pána paní pomlouvejte. Kuchařkám neb děvkám raďte, co nejvíc můžete hanějte. Aby v nich žádná dobrá nebyla, že paní co čert zlá. By pak pravda nic nebyla, leda kuchařky neměla.
|
|
|
