pacholci, děvky a nádeníci, ti se též proti tomuto přikázání Božímu mnoho zlého dopouštějí, kdežto na slušném pokrmu, nápoji, oděvu a platu přestávati nechtějí, ale k čemu mohou přijíti, to svým pánům a hospodářům kradou, berou, a do krčem neb někam jinam nesou, a co někdy za dvoje peníze bude státi, leda měli nač žráti a své lotrovství vykonati, od pólu darmo prodávají: jakož s velikou svou škodou (obrať se, kam obrať) hospodářové na všech stranách jedni druhým toho časův nynějších, dosti žalostně touží a s nimi sobě stýskají: Tak, že nic by divného nebylor aby někdo v to se vydal, a tu práci podstoupil, a o té zlotřilé, nezbedné, neupřímné, šibalské, zlodějské a ďáblův plné čeládce nějaké knihy sepsaL Jako nevelmi zle jest učinil, ale mnohem víc chvalitebně, kdo o té čeládce onu knížku, kteráž »Čelední ďábel« titul má, německy složil a jiný potom na česko přeložil. Neb žádné křivdy čeládce nešlechetné neučinil, nýbrž všecky jejich psí a čertovy mravy na ně vyjevil a odkryl, aniž jest co nepravého oznámil. Tak jsou zajisté mnozí z čeládky nešlechetní, že tuším sám čert z horoucího pekla tomu je učí. A byť se pak jeden neb dva, dobří, poslušní poddaní a věrní (jakožto bývá) vydařili, tehda jedni druhé (majíc k tomu z pekla radu) kazí a od dobrého ke zlému nabádají a aby se s nimi srovnal, napomínají: pakli toho učiniti nechce, mnohdy-krát mu i praním, bitím hrozívají a někdy (jakož zkušení a toho povědomí pověděti umějí) sejdouce se beze vší slušné příčiny, právají a mordují. - A protož tuto mi se za slušné položiti vidělo, co Grobián mistr jejich o čeládce sepsal času nedávného, kdež vypravuje dí takto :