A. F. Kucharski o Slamníku a Fidlovačce r. 1826.

Na konci r. 1825 poslala Varšavská »Komisya wyznaň religijnych i oáwiecenia publícznego« na cestu po slovanských zemích ke studiu literatur a nářečí mladého učitele kielecké školy A. F. Kuchařského. Pobyl na této cestě 5 let a vrátil se r. 1830 do Varšavy, kdež měl státi se professorem slovanských literatur a řečí v král. universitě varšavské. V Praze pobyl r. 1826 na jaře. Měl doporučení od slavného bibliothekáře krakovské university J. S. Bandtkeho k J. Dobrovskému, jehož vedením byl zasvěcen do studia českého písemnictví a jazyka.*) Vedle studia knih, rukopisů se zálibou oddal se Kucharski studiu života lidového, sbíral písně, obyčeje, přísloví, lidovou tradici. F. L. Čelakovský použil jeho sbírky písní lužických v článku: Prostonárodní písně Slovanů v Lužici Dolní, Čas. Č. Mus. 1830. 0 své cestě podával Kucharski úřední zprávy a kromě toho psával svým druhům varšavským. Listy tyto bohužel většinou se ztratily. Jen některé zachovaly se ve varšavských novinách. Jeden otištěn byl v čas. Rozmaitoáci Warszawskie 1826. Popisuje tam Kucharski pražské slavnosti Slamník a Fidlovačku, jak se slavily r. 1826. Obě slavnosti jsou dobře známy a často byly již vylíčeny, ale popis Kuchařského patří mezi nejstarší záznamy o nich a nabývá ceny tím, že se tu dozvídáme, jakým dojmem působily na bratra Slovana velikonoční slavnosti lidu pražského. Název článku: »Wyialki z dziennika naukowéy podróžy po kraiach slawiaňskich, przez Poláka odprawianéy.* Rozmaitoáci Warszawskie. Pismo dodatkowe do Gazety Korrespondenta Warszawskiego. 1826, N. 35, str. 270—271.

». . . Od příjezdu ukazuje se nejdříve ves Bubenč, okrášlená kostelem sv. Gottharda a jinými budovami. Na právo vyniká starodávný gotický zámek na způsob chrámu bohyně lovu. Jak návrší samé tak i úpatí jeho s přilehlou rovinou jsou ozdobeny stromovím, alejemi a rozmanitými budovami a salony. Skupiny květin, křoví, místa odpočinku všude se oku jeví. Uprostřed parku rozkládá se pěkná rovina, pokrytá v této době bujnou travou a kvítím, slouživší kdysi k pastvě ovec aziat-ských. Tu se shromažďují všichni v úterý velikonoční na >Slamník«. Před pěkným salonem, vystavěným na úpatí návrší, v nevelké vzdálenosti od zmíněného právě zámku, vysázená hlavní alej slouží ku procházce vyšších tříd. Ještě větší počet vznešeného světa se projíždí v pěkných koCárech před alejemi. Po procházce různými stinnými alejemi a přes potůčky na druhou stranu, nebo spíše na kraj ohromné a romantické zahrady přichází se k Císařskému mlýnu, kde se vlastně odbývá >Siamník«. Již jdoucí na »Slamník« baví kromě jarních půvabů parku pohled rozličných osob, spěchajících k témuž cíli. Po cestě hrají staří muzikanti